PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.8   VEVERKA ČIPERKA

 

 

 

Óóóó, jak já miluji les!

 

Vy taky, děti? V lese se ráda procházím, nasávám do nosu všechny ty krásné vůně, sbírám houby, borůvky, maliny a jiné dobroty, pozoruji ptáčky a zvířátka.

 

Tuhle jsme s Davidem šli na procházku do lesa a najednou HUP!!! Přímo před nás seskočila ze stromu veverka. A vůbec se nebála! Ba co víc! Dívala se na  nás těma svýma kulišáckýma očičkama a prohlížela si nás. Ona nás, chápete to? Jako by si říkala:  „No, tak to se mi podívejme, kdo to k nám zavítal na návštěvu! To jsou mi ale divní dva tvorové, ani pořádný ocas nemají! Jakpak asi skáčou ze stromu na strom?! Stojí tu jak dvě tvrdá Y, ani nepozdraví, to je mi ale vychování! Doufám aspoň, že se v mém lese budou chovat slušně, nebudou tu hulákat nebo dělat jiný rámus, pohazovat odpadky a ani kopat do hub!

 

Ať si klidně nasbírají, co chtějí, ale neničí to, co by mohlo sloužit jiným. Třeba zrovna mně, když já nebohá ani nevím kam dřív skočit, abych si připravila dostatečné zásoby na zimu!“

 

A pak, když se asi na nás (kteří jsme tam opravdu stáli a báli se pohnout a i třeba jen nadechnout, abychom ji nevyplašili) dost vynadívala, mrskla tím svým zrzavoučkým ocasem a  najednou  byla fuč!

 

Hledali jsme ji s Davidem mezi listím i větvemi, ale kde té hbité skákalce už byl konec?

 

Tak jsme si ji aspoň vyrobili. Zkusíte to taky, děti?

 

 

 

 

Veverka čiperka sedí v rudém kožíšku,

Ráda jí jadérka z ořechů a z oříšků.

Skoč, veverko, skoč, s námi se tu toč.

 

 

 

 

 

VEVERKA V LESE

Lez, veverko, lez

zná tě celý les:

zná tě modřín,

zná tě jedle,

i ta borovice vedle.

Zná tě smrk a zná tě dub,

i ti chlapci co jdou z hub.

 

 

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.7  MOTÝLCI

 

 

 

Hřej sluníčko ještě chvíli, zahrajem si na motýly.

 

Na bělásky, na babočky, než tu místo nich

 

budou létat bílé vločky, vločky, sníh a sníh.

 

 

 

Nebude to už dlouho trvat a léto se přehoupne do podzimu. Jestlipak víte, jaké změny nás čekají, děti? Zkuste jich vymyslet aspoň pět – to je za každý prstík na ruce jedna.

 

Každopádně vám pomůže i básnička nahoře. A mě při ní tak napadlo, že bychom si doma s Davidem mohli vyrobit nějakého motýlka, kterého bychom si připnuli na záclonu, nebo zavěsili pod lustr ... a on by tu s námi byl celou zimu. Nakonec jsme si motýlky vyrobili tři a tak se nám to zalíbilo, že určitě ještě nějaký přibude.

 

A je to i úkol pro vás! Můžete vyzkoušet různé techniky. My jsme si nejdříve našli starou krabičku od čaje (měla by být silná asi jako čtvrtka) a David se pustil do trhání úplně malých kousíčků. To mu pane šlo! Ty potom nalepil do obrysu motýlka – najdete ho v příloze, ale klidně si můžete nějaký namalovat samy! David se opravdu snažil, aby mezi jednotlivými kousky byla právě jen tak škvíra. Když lepidlo uschlo, opatrně jsme z jedné voskovky odstranili její papírový kabátek. David ji položil naležato a opatrně s ní po motýlkovi přejízděl. Tím, že byly krabičkové kousky trochu vyšší, obarvily se právě jen ty a škvíry mezi nimi zůstaly bílé.

 

A když už jsme měli venku voskovky, napadla nás ještě jedna zajímavá technika. Při té ale veliký, převeliký pozor! Je totiž třeba i horká žehlička a na tu smí sahat jenom dospělý, protože hrozně moc pálí!! Potřebovat budete také obyčejný plastový nožík. U toho se nemusíte bát, že byste se řízly, ale i tak dávejte pozor, ano? Voskovky jsou totiž měkké a tím nožíkem si z nich nastrouháme drobné hoblinky. Strouhejte přímo nad motýlkem a chvílemi ruku posunujte, aby se motýlek zaplnil celý. Nebo aspoň z půlky. Máte totiž dvě možnosti: buď jej před konečným žehlením přeložíte napůl – to pokud jste hoblinkami zaplnily jen polovinu motýla – a v tom případě bude výsledný motýlek barevně perfektně symetrický ( to znamená, že obě jeho půlky budou zcela stejné) anebo přes hoblinky po celém prostoru opatrně položte pečící papír – je speciální, vydrží i velmi vysoké teploty. Horká žehlička (hezky poproste o pomoc maminku nebo tatínka!) totiž udělá zbytek práce  za vás! Voskové hoblinky rozpustí, až udělají pěkné, barevné skvrny. Je zcela na vás jaké barvy a kolik hoblinek použijete. Uvidíte, že každý motýl, kterého vyrobíte, bude úplně jiný!

 

Tak co, jací motýlci budou trávit zimu u vás? Pochlubte se mi!

 

Těším se na vaše obrázky!

 

     Soňa

 

 

PRÁZDNINOVÝ ÚK... ehmmm, oppsss! PRÁZDNINOVÁ HRA (se stíny) Č. 6

 

 

Cožeeee? Jaké úkoly?? Vždyť jsou přece prázdniny!

 

A víte, co vám řeknu? Máte pravdu! Dnes žádné úkoly!

 

Dnes si budeme HRÁT!

 

Hrajete si rády, děti? No, to je mi ale otázka! Určitě ano. Kdo by si taky nehrál rád.

 

A hrajete si rády se stíny??

 

My s Davidem ano. Tak třeba když v létě někam jdeme a jdeme, cesta je dlouhá a neutíká, sluníčko pálí, David už se asi posté ptá, kdy už tam budeme ... no určitě to taky znáte.

 

Tak si hrajeme hru „šlápni na můj stín!“. David se vždycky snaží na ten můj šlápnout nohou, ale já mu všelijak utíkám – doprava, doleva, hodně dopředu, nebo zase pro změnu prudce zabrzdím ...

 

Užijeme si při tom spoustu legrace a co je taky fajn – neustálým kličkováním a pobíháním ... než bys řekl švec (a to je hodně rychle, zkuste si to, schválně! ;) ), jsme v cíli, ani nevíme jak!

 

Se stíny si hrajeme třeba i když už ležíme v Davidové postýlce a místo pohádky si pro jednou v záři lampičky zkoušíme za pomoci rukou vyrobit na zdi siluety. Jeden vyrábí a ten druhý pak vždycky hádá, co by to mělo být. Dokonce jsme si koupili knížku, kde jsou obrázky, jak se mají dát ruce, aby to vypadalo třeba jako pes, zajíc, orel nebo třeba kůň. Ale musím se přiznat, že to, co na obrázku vypadá úplně jednoduše, nám někdy moc nejde. Inu, musíme víc trénovat, tak je to.

 

Pro vás tu mám ale jinou hru, taky hodně zajímavou a při které si užijete spoustu legrace.

 

Sedněte si někam ke stolečku ven, kde svítí sluníčko. Na zahradu, na balkon nebo třeba do parku. Ideální je brzo dopoledne nebo po čtvrté hodině. A nezapomeňte si chránit zrak slunečními brýlemi. Na stoleček si položte bílý arch papíru a tak, aby vrhaly stín právě na připravený papír, postavte nějaké věci. Může to být nějaký zajímavý předmět nebo třeba i konstrukce z kostek. Můžete přidávat, ubírat, posunovat, jak se  vám zlíbí! Fantazii se meze nekladou.

 

No a když se vám nějaký stín hodně líbí, nebo vás nějak inspiruje, tak ho prostě tužkou na papíře obtáhněte.

 

Můžete jej pak i vybarvit barvičkami, nebo domalovat nějaké detaily – to už je na vás. Uvidíte, co za zajímavé výtvory se na papíře objeví!

 

Jo a abych nezapomněla: ty nejzajímavější mi vyfoťte a pošlete mi je na ceskaskolamilan@gmail.com , ano?

 

Budu se těšit!

 

Všechny vás zdravím a objímám!

 

Soňa

 

 

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.5

 

MALUJTE, MALUJTE, MALUJTE!!!

 

Malujte, co chcete. Malujte, čím chcete. Nenechte si nikým namluvit, že malovat se má  jen pastelkami, fixami nebo štětcem. Nebo rukou. Už jste, děti, zkusily malovat nohama? Nebo třeba pusou?

 

Malujte, kde se dá. Ano, jsou věci, na které se malovat NESMÍ. Ale je i spousta věcí, na které se malovat SMÍ, nebo dokonce BY SE MĚLO, protože jsou k malování jako stvořené. A vyzkoušet se má všechno!

 

A to je můj dnešní, už pátý úkol pro vás.

 

 

Možná by se vám mohl hodit recept na :

 

Domácí samotvrdnoucí hmotu

 

Materiál (suroviny):

jedlá soda

kukuřičný škrob (pozor, s bramborovým to nefunguje!)

voda

Poměr surovin: 2 díly (např. kelímky) sody na 1 díl (kelímek) škrobu a 1 díl (kelímek) vody.

Dále si budete potřebovat nepřilnavou pánev a vařečku.

-------------

Všechny suroviny v uvedeném poměru vložte do nepřilnavé pánve a směs míchejte na středním plameni. Nejprve směs lehce zřídne, poté opět zhoustne a je třeba ji po celou dobu míchat. Hmota je hotová ve chvíli, kde přestane lepit na pánev, celý proces trvá max 3 minuty. Jakmile hmota trochu vychladne, ihned ji propracujte v dlaních a zpracujte. Vysychá totiž na vzduchu a není možné ji skladovat, takže si jí vyrobte jen v množství, které hned upotřebíte. Vhodná i k modelování. Můžete si ji obarvit, případně ji domalovat po uschnutí.

 

 

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.4

 

Včera pozdě večer jsme se s mým Davidem šli po večeři projít – nahoře u rybníka totiž probíhala soutěž v nočním rybaření. Seděli jsme na vyvýšeném místě, odkud byl dobrý výhled na celý rybník, pozorovali jsme to zvláštní dění a povídali jsme si. Za námi plápolal ohníček, asi aby si rybáři mohli nějakou tu rybu rovnou upéct k večeři. Zbytek byl ponořen do tmy, jen u protějšího břehu svítila, poskakovala a i jinak se pohybovala malá světýlka a občas se ozvalo kapří plesknutí ocasem o hladinu jinak ztichlého rybníka.

 

Ve tmě naše fantazie rychle pracovala a tak jsme si začali povídat o vodnících a bludičkách, co prý lákají nešťastníky do bažin a močálů.

 

David má vodníky rád, ostatně doma má svého oblíbeného vodníka Pepu, co má rád ryby a taky děti,  které učí plavat. Také si rád čte a rád se dívá na české pohádky, kde vodníci jsou. V Itálii totiž žádného vodníka nemají a neznají.

 

Také máte, děti, nějakou OBLÍBENOU POSTAVIČKU Z NĚJAKÉ ČESKÉ POHÁDKY? Nebo třeba nějakou českou osobnost, postavu. Může být i z vaší oblíbené písničky.

 

Jestli ne, je nejvyšší čas to napravit! Spolu s maminkou či tatínkem vyberte nějakou postavičku z pohádky, písničky nebo klidně i jinou osobnost, která je spojována s Čechami a jejíž příběh vás zaujal.

 

Protože váš další prázdninový úkol je mi tuto namalovat!

 

Popovídejte si s rodiči o ní, klidně si pohádku znovu přečtěte, písničku zazpívejte, popřemýšlejte, jak vaše oblíbená postava vypadá ... a pak mi ji namalujte, ano? Pokud umíte psát, klidně mi o ní něco napište – třeba proč se vám líbí zrovna tato postava.

 

Budu se na vaše obrázky moc těšit!

 

Soňa

 

 

 

 

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č. 3

 

Mám ráda všechna roční období, ale dvě - jaro a léto – úplně ze všech nejvíc!  A víte proč? Protože všechno táááák krásně kvete a voní! Jaká škoda, že to tak nemůže být po celý rok, říkám si!

 

A hned se mi v hlavě zrodil nápad na další prázdninový úkol pro vás, děti!

 

A tak  jsem neváhala a vytáhla Davida a babičku na malou procházku. Také chodíte rády na procházky, děti? Taková procházka, to je moc prima věc, viďte? Jeden si tak chodí po světě a kouká kolem sebe – těch nových a zajímavých věcí všude okolo!

 

Naštěstí v létě jsou dny dlouhé – slunce vychází brzy a zapadá pozdě - a proto můžeme být dlouho venku. A pozorovat se dá leccos,  změny jsou patrné každý den.

 

Na poli nám zraje obilí a den po dni jsou klasy plnější a zlatější. Ale i ovocné stromy procházejí velikými změnami: to jak se připravují, aby právě ty jejich plody byly nejzralejší a nejsladší a nejvymalovanější – některé dřív a některé čekají na podzim. Tak třeba třešně letos byly moc dobré. Jen se to dozvěděli i špačci a chodili nám je krást. Takže už nemáme nic. Jahody na zahradé zase moc chutnaly slimákům. Závodili jsme, kdo ty nejzralejší a nejsladší najde dřív. Ještěže jsou slimáci tak pomalí, viďte? I tak jsme ale všechny jahůdky neuhlídali. Taky nám slimáci dělali díry do salátu, neplechové. Na mrkvičku a brambory zatím ještě čekáme, budou později. Ty jsou schované v zemi, tak doufám, že nám je tam dole taky nikdo neokusuje.

 

Nejhezčí pozorování je podle mně ale na louce. Roste tam spousta kytiček a já učím Davida jejich jména; tak jako to moje maminka učila mě. Jestlipak také už nějaké znáte? Nechte mě hádat! Kopretinu? Tu zná každý. Zamilovaní jí chudince trhají okvětní lístky a počítají: má mě rád, nemá mě rád ... Hodně podobná je jí sedmikráska. Ale ta je o dost  menší a tak jí lístky nikdo netrhá. Zvonečky taky určitě poznáte. Vždycky si říkám, že na ně možná zvoní broučci, když je na louce nějaký poplach – kdo ví?! A lístky řebříčku používají jako požární žebřík. Ať vám ho maminka ukáže, jestli ho ještě neznáte. Řebříček má také krásné růžovounké květy – jsou tvořené ze stovky malých kytiček. Mohl by to být rovnou pugét pro motýlí nevěstu! A co kontryhel, znáte? Květy má sice takové nevýrazné, žlutozelené. Ale jeho široké listy vypadají jako kalíšky. Ráno se naplní rosou a já, jako malá, věřila, že z nich pijí víly. Chtěla jsem nějakou načapat, ale nikdy se mi to nepodařilo. Tak jsem aspoň zkusila z jejich speciálního kalíšku taky pít. Pampelišky určitě znáte, viďte? Kdo by taky neznal ta malá žlutá kuřátka, která se úplně nakonec promění v bílou kouli jemného chmýří! Foukneš a jsou pryč! Taky nevím o nikom, kdo by aspoň jednou neochutnal šťovík. Brr, ten je ale kyselý! A jitrocel! Ten poznáte? To je důležité. Sice se neochutnává, ale přikládá se na rozbité koleno. Má totiž léčivou moc. Tu prý mají i kopřivy. Ale na ty radějí koukejte jen z dálky, jinak vás spálí, potvůrky! A co bouřka? Ano, i tak se říká jedné kytičce (její pravé jméno je rozrazil). Když prý jí utrhnete, přijde bouřka. Takže netrhat! I když ... v létě asi přijde tak jako tak, že? ;)

 

Moje nejoblíbenější kytičky jsou slzičky panny Marie. O těch se povídá, že když Marie doprovázela svého syna Krista na křížové cestě, smutně a hořce plakala, protože věděla, že ho doprovází na smrt. A každá její slzička, která dopadla na zem, se proměnila v tento sytě růžový něžný kvítek.

 

Ó jé! Kytiček, těch já znám! A o každé by se dalo vyprávět. Některé kytičky mají vůbec krásná a poetická i roztodivná jména, viďte? Schválně! Zkuste hádat, co se za jejich jmény skrývá, nechte pracovat svoji fantazii! Tak třeba: pomněnka, mateřídouška, vstavač (ten může být dokonce mužský, trojzubý nebo i vstavač kukačka!), vlčí mák, koniklec, pantoflíček, mochna husí, čekanka, devětsil, měsíček, hadí mléko, kohoutek ...

 

 

No vidíte, když jsme u toho kohoutka, napadla mě ještě jiná věc!

 

Já a určitě i vaše maminky či tatínkové, když jsme byli malí, jsme zkoušeli hádat a předvídat budoucnost z trávy. Ta totiž není jenom jedna, existuje jich spousta druhů. Když se spojenými prsty – palcem a ukazováčkem – přejelo po stéblu, okvětí se oddělila a zůstala v ruce. Některý druh se hodil do vzduchu a honem se otevřela dlaň, aby se vidělo, kolik kousků na ni dopadne zpět. Věřili jsme totiž, že tolik budeme mít dětí, až budeme velcí. Jeden druh trávy při přejetí prsty zase dělal takové ocásky – malý (nebo spíš skoro žádný) ocásek byl slepička, velký právě kohoutek. A podle toho se hádalo, kdo bude mít holku a kdo kluka – dceru/syna.

 

Je to tak trochu jako s tou kopretinou, viďte? ;)

 

Takových her jsme měli spoustu. Schválně, ať maminky zaloví v paměti a ukážou vám je!

 

 

No ale to jsme se tu spolu pěkně zapovídali a já vám ještě neřekla váš další úkol!

 

Tak tedy: až půjdete na procházku, nasbírejte si kytičky, které se vám nejvíc líbí. Pokud neznáte jejich jména, zeptejte se maminky, nebo si je spolu s ní zkuste vyhledat v knize či na internetu.

 

A protože, jak už jsem řekla, léto jednou skončí a kytičky odkvetou, udělejte si za jejich pomoci obrázek, který vám je i v zimě bude připomínat.

 

Kytičky i jejich lístky totiž můžete použít jako tiskátka! A když se podíváte na některé – třeba hlavičky bílého či červeného jetele, nebo bodlák, uvidíte, že by se klidně daly použít jako malířské štětce!

 

Vaší fantazii se meze nekladou! Zkoušejte různé kytičky a lístky, míchejte barvy ... je to jen a jen na vás! Já s Davidem jsme se u toho moc dobře bavili!

 

Nakonec, až budete vědět, jak která kytička vypadá obtisklá, vytvořte si vlastní kompozici lučního kvítí ve vázičce. Tu a stonky květin pak můžete domalovat i štětcem, vatovou tyčinkou nebo třeba i jen jednoduše fixem.

 

Finální obrázek KVĚTINOVÉ VZPOMÍNKY NA LÉTO mi vyfoťte a zase mi ho pošlete na známý email: ceskaskolamilan@gmail.com. To je váš třetí prázdninový úkol.

 

Jsem moc zvědavá, které kytičky rostou právě tam u vás a jak se vám obrázek povedl!

 


 

A jestli máte kytičky taky tak rády, jako já a chcete si vyzkoušet vlastní zručnost, vyberte si jeden ze tří obrázků v příloze a pokuste se jej dokončit. Jeden je jednoduchý, i pro mrňata. Ten druhý je už trochu těžší a na své si přijde nejen ruka, ale i hlavinka. No a ten třetí, ten je úplně nejtěžší, jen pro opravdové květinové experty s několikaletou praxí. ;) Je to nepovinné, ale jestli máte zájem, s chutí do toho!

 


 

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.2

 

Léto je v plném proudu. Víte, děti, co na létě miluji? Je toho samozřejmě hodně, ale přiznám se vám, že úplně straaašně moc miluji DOMÁCÍ LIMONÁDY! Jsou výborné, skvěle osvěží v horkých letních dnech, jejich příprava je jednoduchá a skoro nic nestojí - zvlášť pokud vám ovoce, zelenina a bylinky rostou na zahrádce, tak jako mně.  A úplně nejlepší na tom je, že existuje asi milión receptů, protože každý si do ní může dát to, co má nejraději. A tak celé léto vesele zkouším nové recepty a nové kombinace a nové chutě ...

 

Poslyšte, nemohly byste mi poslat váš oblíbený recept? Jakou osvěžující limonádu si připravujete s maminkou vy a co v ní určitě nesmí chybět?

 

Vytiskněte si přiložené pracovní listy a z první stránky si vyberte ty ingredience, které máte nejraději. Umíte jejich české názvy? Ty vybrané pečlivě vystřihněte a nalepte dovnitř do limonádové sklenice nebo džbánku. Kdyby vám nějaká speciální oblíbená ingredience chyběla, domalujte ji třeba pastelkou. Nakonec přilepte (třeba kouskem izolepy) brčko.

 

Pokud už umíte psát, můžete mi recept rovnou napsat na papír.

 

A abyste neřekly, tak se s vámi na oplátku podělím se svým oblíbeným receptem; můžete ho taky vyzkoušet!

 

 

LIMETKOVO-MÁTOVÁ LIMONÁDA
Co budete potřebovat:
2 kusy limetky
5 snítek máty
několik kostek ledu
1 litr perlivé nebo neperlivé vody, podle toho, jakou máte raději

 

(případně lžíci dobrého medu, třtinového cukru nebo lístky stévie – není nutno)

Postup přípravy:
1. Lístky máty opatrně a jemně promněte v rukou, aby se pořádně rozvoněly.
2. Do džbánu dejte mátu, kostky ledu, přidejte trochu vody a vše pořádně promíchejte.
3. Poté rozkrojte napůl limetky a ještě než z nich vymačkáte šťávu, ukrojte 2 nebo 3 tenká kolečka na ozdobu. Tato i s vymačkanou šťávou přidejte do džbánu.
4. Dolejte zbytek vody a vše dobře promíchejte.

 

5. Pokud máte rády limonádu trochu sladší, můžete přidat malilinko medu, trošilinku třinového (hnědého) cukru a nebo třeba pár lístků stévie. Ale nepřehánějte to – pamatujte, že sladká limonáda je méně osvěžující a neprospívá vašim zoubkům.

 

6. Dejde to ledničky pořádně vychladit.

 

 

Budu těšit na vaše recepty a slavnostně slibuji, že je všechny letos v létě osobně vyzkouším! Tak jenom doufám, že si někdo nedělá limonádu ... třeba žížalovou ... nebo slimákovou!

 

Ty mám totiž na zahrádce taky, ale brrrr .. vidět je plavat kraula v limonádě by se mi moc nelíbilo!!! ;)

 

Soňa

 

P.S.:  a ještě vám prozradím svůj tajný trik, který s tímto tématem souvisí: když je horko, ale opravdu hrozně velké vedro, kromě limonády si vyrábím i skvělé osvěžující  bonbóny! Na tácek poskládám vedle sebe třeba opláchnuté borůvky a maliny (ale můžete použít i malý kousek jakéhokoliv ovoce,které máte rády) a dám je zamrazit. Pak si občas jeden vytáhnu a pěkně jej cucám, dokud mi v teple pusy opět nerozmrzne. Hmmm, to je dobrůtka!

 

Podobným způsobem si můžete vyrobit do své limonády i velmi krásné ledové kostky: stačí dát do tvořítka malý kousek ovoce, lístek nějaké bylinky, případně i kvítek (třeba sedmikrásky, ty jsou zdravé!) a zalít je vodou. Je to tak jednoduché, není-liž pravda?

 

 

PRÁZDNINOVÝ ÚKOL Č.1

 

Česká škola v Miláně je už pár dní zavřená. Včera večer jsem seděla v křesle a vzpomínala na vás, děti.

 

Přemýšlela jsem, KAM AŽ VÁS ZAVÁL PRÁZDNINOVÝ VÍTR..?

 

Kde teď jste a co zrovna děláte? Jak a s kým si užíváte prázdnin?

 

A pak se to stalo! Vyčistila jsem si zuby, šla spát a zdál se mi hodně zvláštní sen.  Hledala jsem vás a najednou jsem se ocitla v  jedné místnosti , kde byla veliká spousta barevných balónků. A mě napadlo, že když jich svážu dohromady dostatečný počet, budu se s nimi moci vznést do vzduchu, vysoko, až úúúúplně nahoru do nebe. Nechám se s nimi unášet a budu koukat dolů, jestli někoho z vás, děti,  nezahlédnu. Poletím na horami i nad mořskými plážemi, nad městy a vesničkami, italskými, českými i v ostatních zemích ... pokud mě uvidíte, určitě mávejte a volejte, že jste to vy, ano?!

 

A víte vy co, děti? Abych vás snadněji našla a nikoho nepřehlédla, dejte mi vědět, kde se teď právě nacházíte,ano? Bude to váš prázdninový úkol číslo 1. Celkem jich bude 10 a když je splníte úplně všechny, tak na vás na konci prázdnin čeká malý dáreček!

 

Ať vám někdo z dospělých vytiskne tento obrázek.  Jsem na něm já, jak si letím právě nad místem,kde trávíte své prázdniny. Že je zatím bílé? No to mi právě musíte nakreslit vy!

 

Kdo je u moře, namaluje moře, pláž, piniový háj, své hračky, kamarády, slunečník...

 

Kdo zůstal ve městě, namaluje domy, ulice nebo třeba park, kam si chodí hrát, bazén, kde dovádí...

 

Kdo je u babičky a pomáhá jí na zahrádce sbírat sladké jahody, namaluje sebe,babičku, košíček plný jahod...

 

Kdo chodí do lesa na houby...

 

To budou poznávací body,podle kterých vás spolehlivě najdu a poznám i z té velké výšky.

 

A nezapomeňte na oblohu,ale  nemalujte bouřkové mraky! Z hromů mi zaléhají uši a blesků se trochu bojím! ;)

 

A pokud už umíte psát, budu moc ráda, když mi připíšete pár slov.

 

Maminka ať splnění úkolu zadokumentuje, vaše dílko vyfotí a pošle mi ho na emailovou adresu ceskaskolamilan@gmail.com .

 

Už se na vaše vzkazy moc těším!

 

Soňa    (Česká škola Milán)

 





 

PRAVIDLA PRÁZDNINOVÉ SOUTĚŽE ČŠM:

 

1)      soutěže se mohou zúčastnit všechny děti, nejen ty aktuálně navštěvující ČŠM

2)      uzavírka soutěže je 15.září 2016, budou akceptovány všechny práce došlé do půlnoci tohoto data

3)      během letních prázdnin bude postupně zveřejněno 10 úkolů.  Dítě,které splní všech 9 úkolů (jednotlivé úkoly nemají uzávěrku, je tedy možno plnit je kdykoliv v rámci celé prázdninové soutěže), dostane  za odměnu od ČŠM drobný dáreček.

4)      dárečky budou dětem předány na prvním informativním setkání  ČŠM na sklonku září, případně jim po domluvě budou v tomto termínu zaslány poštou

5)      úkoly budou zveřejňovány na facebookové stránce ČŠM (https://www.facebook.com/ceskaskolamilan/ ) a na webových stránkách školy (http://czassoc-milano.jimdo.com/pr%C3%A1zdninov%C3%A1-sout%C4%9B%C5%BE-2016/ )

6)      smyslem této akce je napomoci rozvíjet u dítěte logické myšlení, paměť, pozorovací schopnosti, postřeh, orientaci, hrubou a jemnou motoriku, ale i fantazii,tvořivost,  jazykové znalosti a verbální i neverbální komunikaci,vše přiměřeně jeho věku a schopnostem . Není tedy absolutně žádoucí, aby úkol plnil částečně rodič – zadání je jednotné, ale nechte dítě samostatně pracovat dle jeho individuální pokročilosti! (viz rámeček JAK NA TO)

7)      není-li předem jasně vymezeno, úkoly mohou být plněny jakoukoliv výtvarnou technikou či mixem různých technik, u starších dětí,které již umí psát, může být kresba nahrazena i verbálním projevem (slohové cvičení), případně uvítáme, doprovodí-li třeba obrázek popisem – pár slov nebo i krátký slovní projev

8)      splnění jednotlivých úkolů je třeba zdokumentovat (stačí úplně obyčejná fotografie/sken dílka, případně je možno přidat i fotografii dítěte při vykonávání úkolu – není ale nutno) a zaslat na emailovou adresu ceskaskolamilan@gmail.com. Zasláním dáváte automaticky souhlas s uveřejněním této fotodokumentace na facebookové či webové stránce ČŠM. U dílka bude uveřejněno křestní jméno a věk dítěte, případně město, odkud pochází.

 

 

JAK NA TO?

Smyslem této akce je napomoci vám rozvíjet u dítěte logické myšlení, paměť, pozorovací schopnosti, postřeh, orientaci, hrubou a jemnou motoriku, ale i fantazii, jazykové znalosti a verbální i neverbální komunikaci,vše přiměřeně jeho věku a schopnostem. Není tedy absolutně žádoucí, aby úkol plnil částečně rodič – nechte dítě samostatně pracovat dle jeho individuálních schopností a dovedností!

Pomozte mu s pochopením zadání, případně mu jej zjednodušte, dejte prostor jeho otázkám, případně ho kladením otázek nasměrujte, ale nechte ho, aby si samo zvolilo, jak úkol splnit a dejte mu možnost si samostatně vyzkoušet všechny potřebné činnosti (ať už se jedná o samostatnou kresbu, stříhání nůžkami,lepení u nejmenších, či zvládnutí nějaké nové výtvarné techniky u těch větších či vlastního slovního projevu u nejstarších).

V žádném případě nám nejde o to,abychom dostávali superrealistická dokonalá ztvárnění, esteticky lahodící oku dospěláka či slohová cvičení s perfektní gramatikou, syntaxí atd, ale o osobitý projev dítěte!!!

Děti získávají schopnosti  a dovednosti zkoumáním a zkoušením - čili praxí s materiály, nástroji i prostředky. Musí se samy propracovat do další fáze či vývojové etapy, to je naprosto přirozené.

Pokud je vaše dítě ještě malé a ve fázi náhodných klikyháků, nevadí,že nevypadají jako konkrétní objekt. Pokud identifikuje tyto klikyháky jménem, připište je tužkou vedle nebo připojte slovní popis toho,co dítě vám dítě komunikuje, že ztvárnilo.

Jde samozřejmě v neposlední řadě i o to, abyste využili této příležitosti ke komunikaci s dítětem v českém jazyce!