2.pololetí šk.roku 2016/17



školní sobota 13.května.2017

MAMINKÁM K SVÁTKU ...

 

Máma  je slovo, které se děti v kterémkoliv jazyku v drtivé většině případů naučí říkat jako první. A neexistuje na světě pevnější pouto, než je mateřská láska.

 

Už z tohoto důvodu jsme s našimi nejmenšími dětmi nemohli nezasvětit sobotní lekci právě jim – osobám nejdůležitějším a nejmilovanějším – maminkám.

 

Tentokrát jsme ale nebyli sami – vzhledem k absenci Vládi Piráta se spolu s námi spojili děti z dopolední družiny. Bylo to trochu hektické, už vzhledem k velkému věkovému rozpětí, ale zvládli jsme to bravurně a všechny děti byly spokojené.

 

Stejný cíl, ale upravený přiměřeně věku, schopnostem a dosaženým dovednostem.

 

Nejmenší děti proto samostatně komponovaly obrázky vázy s už připravenými vystřihnutými květinami. Větší děti zase kreslily zcela nevídané a ještě neobjevené druhy květin, vytvořené speciálně pro maminku. Fantazie neznala mezí a jaké nádherné obrázky vznikly, se můžete přesvědčit sami!

 

Po svačině jsme si všichni dohromady zkusili tak trochu kouzlit!

 

Připravila jsem z obyčejného papíru vystříhané květiny (tvar by měl být jednoduchý, asi jako sedmikráska nebo slunečníce) s vybarveným středem. Použila jsem voskovky všech možných barev, ale kouzlo funguje i s bílým středem, nemusíte se bát.

 

Pak se okvětní lístky přehnou pěkně jeden po druhém, ve směru hodinových ručiček, přes barevný střed. Trochu se překrývají, ale tak to má být!

 

Takto vyrobený produkt, který připomínal spíš nějaký knoflík, viděly děti.

 

Jaké pak bylo nadšení a překvapení, když se tento „knoflík“ v okamžiku položení na vodní hladinu (stačí malinko vody, ideální je větší rovná plocha – třeba talíř) a za pronesení kouzelné formulky „čárymáry fuk!“ případně ještě „abrakadabra!“ okamžitě začal otevírat a rozvíjet v krásný květ!

 

Děti si okamžitě předem připravené „zavřené květy“ rozebraly a každý si na vodní hladinu položil ten svůj, pozorujíc malé kouzlo.

 

Dole naleznete nejen video, ale i šablonu květů, které jsme použili my. Fenomén kapilarity však funguje v podstatě s každým jednoduchým květem. Můžete si tedy kouzlo doma vyzkoušet i vy! ;)

 

Obě skupiny pak společně vyráběly ještě další, tentokrát sladké, překvapení pro maminku – nepečené mandlové kuličky obalované v kokosu a v rozemletých pistáciích. Ty pak si maminky odnesly v srdíčkových košíčcích domů.Cukrářství mělo takový úspěch, že i nejstarší děti pak ještě při odpolední družině dodělaly jeden veliký tác s kuličkami pro všechny přítomné!

 

Do dvou mís jsme rozdělili na jemné drobečky rozemleté cukrářské piškoty (savoiardi) a přidali jsme také mleté mandle. Dětem, zvláště těm malým, jsem ukázala ingredienty i celistvé, aby si rozšířily slovní zásobu a pro představu, o co se jedná.

 

Poté, co jsme si vysvětliil význam slov „sypký“ a „tekutý“, nadešel čas přidat právě posledně jmenované suroviny. Zvolili jsme karamelizované kondenzované mléko a také trochu rumové tresti smíchané s vanilkovým sirupem a trochou vody.

 

Děti se střídaly při míchání lžící sypkých ingrediencí a po přidání těch tekutých už se pustily do práce přímo rukama, dokud nebylo uhněteno trošičku lepivé těsto. Z těch si pak tvořily každý dvě kuličky, které obalovaly – jednu ve strouhaném kokosu a druhou v rozemletých pistáciových oříšcích. Kuličky si naaranžovaly do papírových „srdíčkových“ košíčků.

 

Doufám, že se maminkách dárky jejich dětí, vyráběné s velkým nadšením a láskou, líbily!

 

(Soňa Alfieri)

 

SRDÍČKA KAM SE PODÍVÁTE ...

 

Odpolední družina den před svátkem matek nemohla být o ničem jiném, než o přáníčkách, srdíčkách pro maminky. Vyráběli jsme je z barevných papírů, čtvrtek,  krepáku, bavlnek a kolíčků. Snad se jako projev veliké lásky maminkám líbila!

 

(Jana Schulzová)

 

TROCHA UČENÍ, TROCHA HER ...

 

Sobotní poslední výuka před létem proběhla podle slibů: trocha učení a trocha her. 

 

Zkontrolovali jsme si celou celičkou abecedu psanou psace.

 

Naučili jsme se další z českých specialit: bě - pě - vě - mě - ď - ť - ň, četli jsme a psali a  porovnávali. Na háčky a čárky se totiž musí dát pozor! Ono takové vedro není vědro, veš není věš,  hrabe není hrábě nebo hrabě!

 

Děti si napsaly také diktát  ze čtyř krátkých vět a doplňovaly vhodná slova do připravených vět. 

 

Hráli jsme slovní fotbal, a to i jeho obtížnější slabikovou verzi. Dali jsme i letní pantomimu a novou hru o co nejdelší smysluplnou větu a první českou křížovku! 

 

Úplně jsme se ale před létem nerozloučili - budeme se totiž těšit na oslavu Den dětí a slavnostní ukončení školního roku v neděli 28.5.!

 

(Jana Schulzová)

 

NA PLNÝ PLYN DO POSLEDNÍ MINUTY..!

 

V sobotu se konaly poslední lekce v tomto školním roce.

 

U druháků jsme četli z čítanek a bylo znát, že se děti doma připravovaly. Přesto jsou ve čtení mezi dětmi velké rozdíly. Nejčastějším nedostatkem (který se ovšem dá snadno odstranit) byla chybná (oddělená) výslovnost jednoslabičných předložek a podstatných jmen. V druhé části hodiny jsme se věnovali skloňování podstatných a přídavných jmen. Skloňování jsme procvičovali s příslušnými pádovými předložkami a spojení používali ve větách. Tato látka je pro děti vyrůstající v cizojazyčném prostředí velmi obtížná a v příštím školním roce bude velice důležité v látce pokračovat a pokusit se ji zvládnout co nejlépe.

 

Krátce jsme si zopakovali báseň, se kterou by se děti měly představit na předávání vysvědčení.

 

Se staršími žáky jsme se věnovali opravám posledních slohových prací a diktátů. Vysvětlili jsme si všechny mluvnické kategorie sloves, udělali si krátký zápis a procvičovali prvních pět. V další části hodiny jsme jsme si povídali o rozdílu mezi popisem osoby a charakteristikou a zkoušeli si je na fotografiích lidí s výraznou mimikou, které si děti přinesly z domova. Na závěr hodiny jsme zpívali písničku, kterou si děti připravují na oslavu konce školního roku.

 

Zkrátka, i když jsme měli poslední vyučovací hodiny, nelenili jsme a oslavu si nechali až na Den dětí. 

 

Víme, v čem jsme se letos zlepšili, co nám ještě moc nejde a kde bychom měli opravdu přidat, ale celkově můžeme být s prací dětí v tomto školním roce spokojeni. Ovoce jejich snažení na sebe nenechá dlouho čekat.

 

(Jan Burkhardt)

 

školní sobota 29.dubna 2017

PILNÍ JAKO VČELIČKY!

 

Zní to neuvěřitelně, ale dnes jsme měli s prvňáčky předposlední letošní hodinu... 

 

Pracovali jsme proto pilně, jako ostatně vždy.

 

Prohlédli jsme si a přečetli doma vyráběné pohlednice dětí - moc krásné obrázky! A hlavně, příprava na prázdninové pozdravy jak stvořená! 

 

Z textů, které byly na čtení za úkol, jsme si raději ještě jednou prošli psace psaný dopis ze Slabikáře. Ono to totiž vůbec není tak jednoduché! 

 

Protože se někteří z žáků chystají na rozdílové zkoušky, něco jsme si zkusili všichni. Čtení textu a zodpovězení otázek typu: kde se příběh odehrává, kdo jsou hrdinové apod. Další součásti zkoušky by mohl být přepis tiskacího písma do psací podoby. Zkusili jsme tedy tři věty. Nezapomněli jsme na velké písmeno na začátku věty a na tečku, otazník nebo vykřičník na konci.

 

Učení jsme proložili slovní kopanou, která se dětem moc líbila. 

 

Formou hádanky jsme si zopakovali některá obtížná psací písmena. 

 

Novou látkou bylo čtení a psaní slabik dě, tě, ně, di, ti a ni a hledání slov, která je obsahují. 

 

Dvouhodinovka byla, jak sami vidíte, opravdu nabita učením. Velká gratulace malým školákům, že to zvládli! 

 

Na shledanou na poslední hodině za čtrnáct dní!

 

(Jana Schulzová)       

 

ZDRAVOVĚDA ;)

 

Dnešní hodina nejmladších dětí byla trochu zkrácena, ale přesto jsme toho hodně stihli. Dále jsme nacvičovali písničku s tanečkem “Pásla ovečky” a Veronika si dokonce dvě takové pěkné připravila. Z kartónu vystřihla 2 ságomy – větší maminky ovečky a malého jehňátka. Kolektivní prací jsme jim udělali bílé a huňaté kožíšky. Děti mačkaly toaletní papír do načeřených kuliček a lepidlem je lepily do vyznačeného prostoru. Pak jsme si ještě hráli na doktory.  Náhoda chtěla, že den předtím jsem nešťastně uklouzla a poranila si nohu. A tak mě děti léčily. Těch injekcí, co jsem dostala! Ale také jsme poslouchali  Sebíkovo srdíčko, měřili teplotu, plakajícímu pejskovi zkontrolovali a zavázali obvazem ouško, kočičce zase ocásek a protože navíc měla zvýšenou teplotu, poslali jsme ji do postele. Dětem se libilo také lepit náplasti a pár si jich vzaly domů pro další možné zdravotní komplikace svých hraček.

(Soňa Alfieri)

 

 

 

 

Na posledních hodinách českého jazyka jsme v obou třídách především opakovali. Ve druhé třídě pravopis slov s párovými souhláskami a ve smíšené třídě mluvnické kategorie jmen.

 

Každý z druháků představil třídě svou oblíbenou českou knihu a přečetl z ní krátkou ukázku. Na závěr hodiny jsme si povídali o knížkách a zahráli si na "literární detektivy". Se staršími dětmi jsme si přečetli a opravili slohové práce, které děti napsaly za domácí úkol. Formou her jsme si procvičili popis předmětu a pokračovali v novém slohovém útvaru, v charakteristice. V obou třídách jsme se věnovali vymýšlení programu na Den dětí.

 

(Jan Burkhardt)

 

SKÁLO, SKÁLO ...

 

V sobotní hodině jsme se s předškoláky přesunuli do pohádky, z holčiček se staly malinké princezny a tuto sobotu nás navštívili i dva malí princové. Společně jsme se roztančili a snažili jsme se naučit písničku Skálo, skálo. Vysvětlily jsme si s dětmi její význam a také nová, neznámá slovíčka.

 

Poté si již nedočkavé dětmi vybarvily pohádkové postavy a společně s malými zvířecími miláčky si pohádku zahrály.

 

Nakonec nás čekala slovíčková hra o bonbónky, tu však ale naši malí a již unavení předškoláci nedokončili.

 

A tak jsme vyučování zakončli  naší oblíbenou relaxační hrou na zvířátka a čarodějnici.

 

(Zuzana Pernicová)

 


školní sobota 1.dubna 2017

KULIČKY A INVAZE HOUSENEK ...

 

Školní družina s Pirátem byla sluncem zalitá. Ano, krásné jarní počasí vytáhlo všechny ven. Pořádně si protáhnout těla, dobít si baterky lechtivou sluneční energií a přitom si ještě zahrát s českými kamarády v ryze českém prostředí pár sportů a her ... to přece také má svou velkou cenu!

 

A když se při tom třeba ještě naučíte cvrnkat kuličky, které hrávali už naši pra-pra-pradědové ...

 

Ale abych nelhala, nejen sportem a zábavou je člověk živ, to se rozumí ... a tak se dopolední družina částečně věnovala také domalovávání komiksu započatého v Noci s Andersenem (příběh, který děti vymyslely, si můžete přečíst zde: https://www.czassoc-milano.org/česká-škola-milán/noc-s-andersenem-2017/ ).

 

V odpolední družině s Janou nám po stole lezly housenky! Brrrr! Nevěříte??

 

Podívejte se na naše video.

 

 

Ty, co si děti vyrobily, byly opravdu jako živé. Strašně se všem – ač se to u housenek zdá k nevíře – líbily!

 

A kuřátko, které pěkně zaměstnalo prstíky, ale nakonec se všem povedlo, bylo krásné a žluťoučké.

 

Více už uvidíte v naší galerii!

 

(Soňa Alfieri)

 

ZVÍŘÁTKA  A  ... NAŠI NEJMENŠÍ!

 

Sobotní dopoledne, které by se dalo charakterizovat dvěma slovy: improvizace a rozšiřování slovní zásoby.

 

Ta je pro dítě naprosto zásadní. Malé děti si slovní zásobu tvoří z jazyka používaného okolo nich. Proto mluvme, mluvme, mluvme!! Bez přestání, pořád a za všech okolností. Komentujte všechno, co spolu s dítětem vidíte a prožíváte. K rozvoji slovní zásoby a zároveň sluchové paměti se u této věkové kategorie (2-4roky) víc než cokoliv jiného hodí obrázkové knížky, dětské básničky, říkadla a písničky. Děti v tomto věkovém období mají vynikající paměť a pokud se jim něco zalíbí, jsou schopné vyžadovat to do nekonečna, čímž si nová slova a jejich význam výborně fixují. Děti v tomto věku ještě většinou podstatná jména používají v prvním pádu a slovesa v infinitivu.Chvalte je! Ale současně je opravujte a neustále používejte správnou pádovou podobu slova. Je to velice důležité, protože právě bilingvní děti žijící v zahraničí mívají se skloňováním trochu problémy.

 

·         Co dáme na nožičku?

·         Botička.

·         Výborně! Na nohu dáme botičku.

 

Sluch, paměť.slovní zásobu i porozumění  procvičujeme také neustálým pokládáním - ať už zpětných (ověřujících) či rozšiřujících - otázek dítěti.

 

 I když nám nedorazila nemocná Veronika, aby nás hudebně podpořila, pustili jsme se s nejmenšími dětmi do nacvičování písničky „Pásla ovečky“.  Ta se dětem velice zalíbila, určitě i kvůli jednoduchému tanečku, který děti baví.

 

Ale zvířátek se během sobotní lekce objevilo mnohem víc. Tak třeba ježek ... spící ... kterého na střídačku děti budily (hra Tiše, tiše, ježek spí!). Nebo  maminky domácích zvířátek, kterým jsme v obrázkových kartičkách a hledali jejich mláďátka.  A zkoušeli napodobovat jejich řeč.

 

Když děti, zatímco jsme šla pro zapomenuté pastelky, čekaly na můj příchod tiše jako - myšky, okamžitě mě inspirovaly k tomu, abychom si párkrát zkusili „Vařila myšička kašičku“ a „Myšičko, myš“.

 

Když mi pro změnu pomáhaly roztáhnout plastikový ubrus s obrázky zvířátek právě pro malování na zemi, napadlo mě zaimprovizovat novou hrou: děti měly co nejrychleji najít pojmenované zvířátko a postavit se na něj/ukázat jej. Malování zase přímo vybízí  k povídání si o oblíbených barvičkách, o tom, co dítě maluje, případně chce, abychom mu namalovali. Při malování jsem přítomné maminky upozornila na důležitost nácviku správného úchopu již od útleho věku a ukázali jsme si, jak na to.

 

V rámci logopedické prevence jsme si hráli na „foukanou“. Dětem jsem rozdala široká brčka a vyzvala jsem je, aby si samy vyrobily papírovou kuličku (trhání a mačkání papíru je výborný cvik k procvičování jemné dětské motoriky). Tu jsme se pak snažili posouvat foukáním.

 

Na úplný zívěr jsme si pustili video „Pásla ovečky“a ještě jednou ... ehmm ... několikrát :) , znáte děti! ;) ... jme si ji zazpívali.

 

(Soňa Alfieri)

 

CHVÁLA NAŠIM PRVŇÁČKŮM!

 

Chválím, chválím, chválím! 

 

Sobotní hodina prvňáků byla nabitá učením, vyprávěním i hraním a děti pracovaly opravdu na plný výkon po celou dobu! 

 

Jedna žákyňka převyprávěla celou dlouhou pohádku O Červené karkulce, druzí dva žáčci nám představili své oblíbené knížky. Společně jsme si dopověděli pohádku O kohoutkovi a slepičce. 

 

V podstatě jsme doprobrali zbývající písmenka abecedy - B G F CH a velká psací L S Y E. 

 

Směle jsme se pak pustili do čtení dopisu psaného psacím písmem (strana 51 ve Slabikáři). 

 

Vyzvídala jsem také na dětech, čím by chtěly být, až vyrostou. Byl to odrazový můstek pro povídání si o povoláních a oblíbenou pantomimu právě na toto téma. 

 

Zopakovali jsme si psaní tečky, otazníku a vykřičníku na konci věty. Následoval první krátký diktát. Ale pozor - psacím písmem! 

 

Závěrem hodiny jsme se ještě jarně rozpočítávali a malovali. 

 

Za měsíc na shledanou!

 

(Jana Schulzová)

 

OBRÁZKOVÉ PEXESO

 

První dubnovou sobotu jsme si s dětmi udělali krátkou rozcvičku. Hned po ní následovala výroba pexesa, které jsem předpřipravila a děti si je potom vybarvily. Naučili jsme se tak nová slovíčka a závěrem si pexeso i zahráli. Výherci byli všichni, děti se s radostí zapojily. Po pauze na svačinku nás čekala práce na společné veliké kresbě, motiv měl být jarní a v průběhu práce jsme si o jaru a vše, co k němu patří, vyprávěli..Nakonec si však každý vybral své místo na papíře a pojal je po svém. Vyučování zakončila naše obvyklá hra na zvířátka, ze které mají děti radost.

 

(Zuzana Pernicová)       

 

 

Po měsíci březnu, kdy jsme měli málo klasických vyučovacích hodin (ale zato jsme se dozvěděli a prožili spoustu nových věcí), jsme se tuto sobotu vrátili do běžného vyučování.

 

Ve druhé třídě jsme si nejprve zkontrolovali, jak děti doma četly za domácí úkol. Měly by doma víc číst česky, snad na to s maminkami najdou čas... Opakovali a pokračovali jsme v látce z minulé hodiny, v psaní párových souhlásek na konci slov, a skládali kartičky s kořeny slov a příponami. Zopakovali jsme si, co jsou podstatná jména, přídavná jména a slovesa. 

 

Ve chvíli, kdy jsme se dostali k určování slovních druhů v textu, děti měly odpor k namáhání mozečků, ale nakonec zjistily, že na tom není nic těžkého, pokud se člověk jen trochu soustředí. Všechny zvládly cvičení velmi dobře a mohli jsme si na závěr hodiny zapsat nové domácí úkoly.

 

Ve smíšené třídě jsme se věnovali opravě slohových prací z vypravování. I u starších dětí jsme opakovali slovní druhy, samozřejmě všechny a na úplně jiné úrovni. Od slovních druhů jsme se dostali k mluvnivkým kategoriím a těm jsme tentokrát věnovali většinu hodiny. Zastavili jsme se u mluvnických kategorií podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek a zapsali si výtah látky do sešitu. Příští hodinu bychom měli látku zopakovat a prohloubit a věnovat se mluvnickým kategoriím českých sloves. Při výkladu a pochopení látky dětem hodně pomáhalo vzpomenout si a navázat na to, co už znají z italské školy. Když jsme si například vysvětlovali rozdíl mezi určováním slovních druhů a větným rozborem, stačilo vzpomenout si na italský větný rozbor a šlo to jak po másle. Na závěr hodiny jsme si zapsali a vysvětlili nový domácí úkol ze slohu. Tentokrát to bude popis na téma "Moje oblíbené místo".

 

 

(Jan Burkhardt)

 


školní sobota 18.března 2017

Tatínku, hezký svátek!

 

Naši nejmenší se v sobotu ani nezastavili. Tak bohatý byl program jejich školičky.

Navíc je čekala úžasná novinka, která ještě před začátkem vyučování přitáhla do jejich třídy i spoustu nadšených zvědavců z ostatních tříd.

Nedala se totiž přeslechnout! ;)

Veronika Truhlářová, naše nová čerstvá posila si totiž na svou první opravdovou lekci s sebou přinesla elektronické klávesy!

Avšak cesta k samotné hudební produkci je mnohem delší. Nejdříve si děti seznámily s "notami". Už víme, že bez nich se hudba neobejde a staly se z nich naši kamarádi. Dokonce jsme si je vybarvili, aby byly veselé a usměvavé. Některé jsme si i vystříhali z barevného papíru. Co se ale děje, když noty odpočívají? Na kouzelné slovo "pauza" se dětské ručičky, které vyluzovaly různé zvuky - tleskáním, později i rytmickými hudebními nástroji, které si děti samy vybraly z naší hudební krabice” - musely zvednout do výšky a zastavit. Pak už jsme zkusili trošičku pracovat s rytmem. Nejdřív si to zkoušely bubínky, pak postupně xilofony, rumba koule, triangl i rolničky. Nácvik rytmu byl důležitý i pro další krok: písničku. Tu Veronika vybrala schválně: je nejjednodušší, dětem většinou už dobře známá a jsou v ní skoro všechny notičky.

Vypráví se v ní o dvou zvířátkách, které si děti zkusily napodobit: kočičce a pejskovi. Už víte, kterou písničku jsme si zkusili zazpívat a rytmicky doprovodit, viďte?

Po svačince jsme si povídali o tatíncích. Rozhodli jsme se, že jim připravíme překvapení: dáreček k jejich nadcházejícímu svátku!

Protože všechny děti mají své tatínky moc rády, okamžitě se jim zalíbila tiskátka s formou srdíčka, vyrobená jednoduše z papírové roličky. Využili jsme i otisky kolečka z jiné, úzké trubičky. Děti potisk papírové kravaty velmi bavil. Bohužel díky tomu, že děti tiskaly ostošest, výkresy neuschly dostatečně, abychom kravaty mohli vystříhat a doplnit o sněhobílý límeček. Ale to už si děti, které dostaly potřebný materiál domů, snadno s pomocí maminky dodělají.

Úkol pro tuto sobotní lekci zněl: doma tatínkovi na bílý papír obkreslete jeho dlaň a přineste si obrys do školičky.

Když jsme se na ně dobře podívali, najednou jsme zjistili, jak moc veliké jsou tatínkovy ruce!!

A co toho umí! Hladit, hrát si, pracovat, řídit auto ... 

Dětí si porovnaly své ruce s tatínkovými: přiložili jsme je a obkreslili.

Tátova ruka je veliká a moje malá, ale jednou, až budu velký/á, budu jako táta! 

Tatínku, hezký svátek!! 

 

(Soňa Alfieri)

 

 

Tatínkovy ruce. 

Upracované. Ale i měkký bezpečný přístav. Co umí pohladit. Poplácat po rameni. Zachytit. Podržet. Popostrčit, když je třeba. I zvednout varovný prst.

Nejmenší děti si měly na sobotní školičku z domova přinést obkreslený obrys tátovy dlaně. Tátova dlaň je tááák veliká!

Přiložili jsme na ni a obkreslili tu dětskou.

Tátova ruka je veliká a moje malá, ale jednou, až budu velký/á, budu jako táta! 

A nemluvíme jen o konfekčních velikostech. Táta je totiž především VZOR.

Když tak přemýšlím o těch "našich" tatíncích, které vídávám ve škole a na školních akcích, chce se mi pokaždé vyseknout jim pořádnou poklonu. Jsou to rozumní, hodní, obětaví muži. Pro rodinu by dýchali. Chápou hodnotu daru bilingvismu, který dnes a denně dopřávají svým potomkům. A často za cenu osobních obětí.

Díky tatínkové!!! Za vaše pochopení, porozumění a podporu!

Krásný svátek otců, ať vám vaše ratolesti dělají stále jen samou radost!!

 

----

 

Le mani di papà.

Segnate dal lavoro. Ma anche un ovattato porto sicuro. Che sanno accarezzare. Che sanno dare la pacca d'apprezzamento sulla spalla. Sostenere. Incoraggiare se necessario. Ma anche alzare il dito indice: stai attento!

I bambini della classe dei più piccoli, sabato dovevano portarsi a scuola il foglio bianco con tracciato il contorno del palmo della mano di papà.

La mano di papà è così grande!!!

Abbiamo appoggiato sopra e tracciato anche il contorno di quella dei bambini.

La mano di papà è grande e la mia piccola. Ma quando sarò grande, io sarò come il mio papà!

Non stiamo parlando solo di "taglie".

Papà è il grande MODELLO. È un importante esempio da seguire. 

Se penso ai "nostri" papà, quelli che frequentano la nostra scuola, spesso mi viene voglia di fare a loro un inchino.

Sono uomini bravi ed intelligenti, con larghi orizzonti, devotissimi alla famiglia.

Capiscono il valore del dono che giorno dopo giorno portano ai propri figli, anche al costo dei sacrifici personali.

Grazie papà!!

Grazie per la vostra comprensione, la vostra disponibilità ed il sostegno!

È buona festa del papà! Possano vostri figli regalarvi grandissime soddisfazioni!

(Soňa Alfieri)

 

Jarní skřítci

 

Víkendovou sobotu jsme byli v poněkud větším počtu než minule, i když ani dnes nechyběli marodi. Všichni jsme přivítali nový den lehkou rozcvičkou a pak jsme se s nedočkavými dětmi vydali hledat malého papírového skřítka, který nás navštívil, poněkud stydlivý se však ukryl za skříní…

 

Aby nebyl osamocen, vyrobili jsme mu další kamarády a nakreslili také jeho lesní domeček. Děti nezapomněly přikreslit také jídlo, aby nebyl hladový. V průběhu kreslení jsme si vyprávěli o skřítcích a o probouzejícím se lese. Na závěr vyučování, kdy děti už neposedně posedávaly  na židli, nás navštívila naše přítelkyně čarodějnice a společně jsme si zahráli už známou a dětmi oblíbenou hru na začarovaná zvířátka.

 

(Zuzana Pernicová)

 

 

Pro všechny děti školního věku byla tato školní sobota trochu jiná než obvykle bývá.

Přijela totiž za námi na návštěvu z Prahy paní spisovatelka Veronika Válková a pro děti si připravila zajímavou besedu na téma, kterým se ve škole v poslední době hodně zabýváme: tím je osobnost Marie Terezie.

Veronika Válková je autorkou mnoha knížek pro děti, které jim zajímavým a pro ně velmi čtivým způsobem přibližují minulost – a to díky holčičce Báře, která na půdě jednoho domu našla kouzelný atlas a vydává se s ním napříč stoletími.

O besedě s paní spisovatelkou si můžete přečíst ve specialní sekci, kterou jsme projektu o Marii Terezii vyhradili.

https://www.czassoc-milano.org/česká-škola-milán/po-stopách-marie-terezie-v-miláně/

 

Společně s maminkami ...

 

Sobotní hodina prvňáčků byla, jak jsme předesílali, tak trochu navíc. 

 

O to víc potěšilo, že přišli všichni žáčci! A s nimi i jejich maminky. Mohli jsme se tedy pochlubit, jak už pěkně čteme a píšeme! 

 

Četli jsme na straně 46 a 47 ve Slabikáři a dávali přitom bedlivý pozor na krátké a dlouhé samohlásky, jakož i na tečky za větou i na skloňování slov, která byla v textu zastoupena obrázkem. 

 

Vymýšleli jsme také - a napsali psacím písmem - jednoduchou větu o mamince.

 

(Jana Schulzová)

 

KARNEVALOVÁ (i školní) sobota 4.3.2017

Nejdřív práce, potom zábava!

 

Ve školičce jsme oslavovali karneval. Ale ještě před tím, než jsme se společně vrhli do víru her a zábavy, sešli jsme se druhá a smíšená třída ke společnému vyučování. Recitovali jsme básničku od Františka Hrubína, děti ze smíšené třídy představily ostatním svou oblíbenou českou knihu a ve dvojicích jsme luštili křížovku o vládě Marie Terezie v Miláně. Na závěr jsne si zadali a vysvětlili domácí úkoly a to už byl nejvyšší čas upravit si karnevalové kostýmy a masky a zahájit oslavu. Všichni jsme se moc dobře bavili, i když jsme nezapomněli ani na školu.

 

(Jan Burkhardt)

 

Za půlku času dvakrát tolik práce!

 

S prvňáčky jsme za poloviční čas - měli jsme jen hodinu - zvládli dvojnásobek práce! No vážně! Naučili jsme se psát psací h a H, které bylo kroucené jak autodráHa :-)

 

Četli jsme s obrázky pohádku O řepě a ještě si stihli pocvičit psací písmo i čtené, slabikování a české specifikum: rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek!

 

(Jana Schulzová)

 

 

 

 

KARNEVAL v ČŠM!!!

 

Karneval se v naší škole jaksepatří vydařil!

 

Tolik smíchu a zábavy jsme si užili!

 

Úplně na začátku jsme se všichni ještě stihli seznámit s Veronikou, naší novou vítanou posilou. Veronika vystudovala učitelství v mateřské škole, její specializací je muzika a v naší škole dostane příležitost také v tomto směru. Veronika se na svou práci, hlavně s nejmenšími dětmi, nesmírně těší, jak řekla rodičům i dětem při svém představování. Dokonce se rozhodla škole věnovat několik svých hudebních nástrojů! Veroniko, děkujeme!!

 

Pak už si Pirát se svým pomocníkem Davidem stoupl za mixážní pult a karnevalový rej mohl začít. Chybět nemohlo zdravé a zábavné soutěžení, při kterém se prostřídaly všechny děti, od největších k nejmenším.

 

Tak třeba dvě družstva soutěžila v tom, kdo z odvážných dobrovolnic Zuzky a Andrey vyrobí nejhezčí mumii. Brzy se ukázalo, že egyptští balzamovači neměli úplně jednoduchou práci, ale nakonec se oběma družstvům podařilo splnit úkol na výbornou.

 

Své schopnosti mohly děti ukázat i v soutěži, kdy se snažily nasbírat a udržet co nejvíc balónků najednou (rukama, nohama, ušima, čímkoliv ..!, jedinou podmínkou bylo, aby se balónky nedotýkaly země). Že v této soutěži nezáleží ani tak na tělesných rozměrech, jako na zručnosti a fištrónu, dokázaly menší děti, které si - věřte, nevěřte - v počtu nasbíraných balónků nezadaly s těmi velkými!

 

Veselá byla také "klobouková", kdy si během písničky a tancování děti předávaly klobouk z hlavy na hlavu. V okamžiku ale, kdy muzika přestala hrát, musel nešťastník, který měl v tu chvíli klobouk zrovna na hlavě, plnit nějaký úkol, který si vylosoval. Někdy veřejný, jindy tajný.

 

Soutěži a veselí bylo spousta a nezklamali ani maminky a přítomní tatínkové! Ti nám zpaměti, jen po krátkém osvěžení, zarecitovali básničku Františka Hrubína Jaro, kterou se naučili během akce jim vyhrazené.

 

A maminky? Díky jim se u nás stůl prohýbal úžasnými dobrotami!

 

Ale i ony dostaly příležitost ukázat se během jedné soutěže. Po rozdělení do dvou družstev měla tato hádat hned od prvních tónů, o jsou známou českou písničku (repertoár od 80.let až do současnosti) se jedná. Družstvo, které uhodlo název písničky a jméno interpreta, získalo vždy bod. 

 

Ukazatel pokojového teploměru brzo začal stoupat a děti jen nevěřícně s otevřenou pusou koukaly na trsající rockerky či holky z naší školky, ve které se jejich maminky měnily! 

 

Zábava, smích a veselí nás provázely až do samého konce. Ten byl ve znamení ocenění nejlepších masek.

 

V kategorii dospělých získal první místo a rubínový mok "hloupý" Honza ... který ale ve skutečnosti vůbec není hloupý, ba právě naopak, protože u nás dělá pana učitele.

 

Z dětí, napříč všemi věkovými kategoriemi, byly po zásluze ocenění sourozenecká dvojice Křemílka a Vochomůrky, indiánka Nšo-či, ale i dva nejmenší: princezna Beruška a malý dalmatin.

 

Ale všechny masky  byly krásné a nápadité a zaslouží si velikou pochvalu!

 


DIDAKTICKÁ VYCHÁZKA ŠKOLNÍCH DĚTÍ PO STOPÁCH MARIE TEREZIE V MILÁNĚ - 26.2.2017

 

Do školy i v neděli? A ještě natěšení a s radostí??

 

Kdo to kdy viděl??!

 

A přesto, věřte nevěřte, v naší milánské české škole se tak děje a platí to nejen pro malé, ale i velké!!

 

Nástup v brzké nedělní dopoledne platil pouze pro "školáky", t.j. děti z 1.,2. a smíšené třídy, a jejich rodiče, případně menší sourozence.

 

Maminky školní děti v centru Milána, na piazza Castello, předaly jejich zkušeným pedagogům a samy se přesunuly do školy, kde i na ně čekal paralelní program. Pokud se chcete dozvědět více o této akci (i o celém projektu, který k květnovému 300. výročí narození Marie Terezie připravujeme, klikněte na speciální stránku, kterou jsme projektu vyhradili:

https://www.czassoc-milano.org/česká-škola-milán/po-stopách-marie-terezie-v-miláně/

 


školní sobota 18.2.2017

 

Má první sobota s dětmi byla v komornějším počtu. Naše zvídavá pětičlenná skupina se vypravila na poznávací cestu vlakem. Objeli jsme s ním vzdálená města – děti, které překonaly stydlivost se představily a řekly mi něco o sobě. Docestovali jsme společně do cílového města -  ke stolu, kde jsme si společně vyprávěli o cestování a děti pak dostaly za úkol nakreslit místo, kam by se rády podívaly. Záleželo na věku dětí: u těch menších se kosmické rakety měnily v putující motýli a následně zázračným kouzlem v maminku, ty větší se snáze držely tématu. Po nějaké době se skupinka malých cestovatelů začala neposedně vrtět na židlích a tak oknem do třídy vlétla čarodějnice a postupně proměňovala děti v různá zvířátka - od hadů, myší, tygry až po ptáky. Nebojte ale! Závěrem hodiny všechny malé neposedné cestovatele proměnila do původní podoby. ;)

 

 

 

 

(Zuzana Pernicová)

 

 

 

Když bzučí básnička...

 

Na poslední české školičce zůstali doma jen dva marodi ze druhé třídy, ale protože jsme ve třídě starších žáků měli hosty, Marušku a Terezku, skóre se vyrovnalo. Děvčata se na nás přišla podívat, aby si vyzkoušela, jak jim jde rozlišování krátkých a dlouhým samohlásek. Šlo jim to jak po másle. I ostatní děti se dostaly brzo do cviku a zvládaly i obtížná slova. Vyzkoušeli jsme si i "zabzučet" krátké básničky z čítanek a z oblíbené knížky veršů Márinky a neměl s tím nikdo problémy. U starších dětí jsme si i napsali slíbený diktát z vyjmenovaných slov a slov příbuzných. Podle výsledků je vidět, že se děti doma připravovaly. Příště si to zopakujeme a půjde nám to ještě lépe. S dětmi ze druhé třídy jsme dnes luštili křížovku, diktovali a psali do sešitu, četli si povídku, ale hlavně se věnovali básničce, kterou si děti měly připravit doma číst. Rozdělili jsme si role a básničku si i trochu zdramatizovali. Zarecitovali jsme si báseň po (dlouhých a krátkých) slabikách a příšte v tom budeme pokračovat. Básničku jsme rozdělili a každé dítě se má naučit svou část zpaměti.

 

Na příště máme také o jeden úkol navíc. Víte jaký ? No přece přípravu karnevalového kostýmu..!

 

(Jan Burkhardt)

 

Jak chutnají barvy?

 

Sobotní školičku jsme si s nejmenšími dětmi náramně užili!

 

Nejdříve jsme si společně prohlíželi knížky. Na stole jich bylo povícero a tak si každý mohl vybrat tu, která ho nějakým způsobem oslovila.

 

Jedno měly všechny knížky společné: bylo v nich spoustu říkanek a básniček, dokonce i písniček. A ty my milujeme! A budou nás intenzivně doprovázet při všech našich setkáních, až do konce školního roku. Jsou pro nás totiž nesmírně důležité!!

 

 

 

Říkanky, básničky, různé lidové popěvky či písničky ... to vše dítě provází už od narození a je významnou součástí akvizice řeči. Klíč je schován v rytmu. Jen si vezměte, jak jej maminky - víceméně instinktivně - využívají při komunikaci s miminkem už od jeho příchodu na svět. Dítě si totiž osvojuje řeč napodobováním. Velice brzo, ještě před vlastní slovní produkci dokáže napodobit rytmus a melodii řeči, s řečí si "pohrává". Vnímá hlavně zvukovou stránku řeči (modulační faktory jako sílu, výšku, melodii, barvu, tempo, rytmus) a snaží se rozpoznat obsah, i když nerozumí jednotlivým výrazům. 

Říkadla, básničky, písničky ... ničím nenahradíme. Pokud je děti neučíme, chybí jim jeden z nejpřirozenějších a generacemi nejosvědčenějších způsobů, jak si osvojit řeč.

Proto říkejte si a zpívejte si spolu s dítětem při každé příležitosti, i při běžných činnostech (mytí zoubků, oblékání ...) či domácích pracích (uklízení hraček, vaření, žehlení), uspávejte svoje dítě ukolébavkami ... nic lepšího pro rozvoj řeči pro naše nejmenší udělat nemůžeme.

 

 

 

Poté, co jsme si přečetli některé říkanky z knížek a prohlédli obrázky, věnovali jsme se barvám. Společně jsme se snažili je určovat, hledat ("Čáp ztratil čepičku ..."), ale také jsme si vykouzlili duhu z barevných lentilek! Byla krásná a lentilky tuuuuuze dobré! ;) Víte vy vůbec, jak chutnají barvy?? Kdo uhodl, nebo alespoň správně zopakoval barvu, hned ji dostal k ochutnání. Správná motivace musí být, i k učení! :)

 

Po svačince jsme se s dětmi seznámili s pohádkou .... a jestlipak uhádnete o čem?

 

Zelená jsem, tráva nejsem.

 

Červenám se, nestydím se.

 

Ocas mám, pes nejsem.

 

Co jsem??

 

Samozřejmě mluvíme o řepě!

 

Pohádku jsme si nejprve vyprávěli za pomoci obrázků v knížce. A abychom si ji pěkně zažili, také jsme si ji zkusili zahrát!

 

V kouzelné tašce se našly brýle a čepice pro dědečka,ke kterému se propůjčil tatínek Giacomo i šátek pro babičku Sárinku. Holčičku si zahrála Adélka. Pejskovi Nikolkovi přibyl psí čumáček, kočičce Biance špičatá ouška i čumáček s fouskama, taktéž i myšičce Kristýnce. Velikou červenou řepu, která nám vyrostla z malého semínka, se nakonec podařilo úspěšně vytáhnout. A pohádku si tímto způsobem několikrát zopakovat, zapamatovat, zažít a nakonec ji ztvárnit - pohybově a dokonce i za pomoci přímé řeči! No řekněte: přijde vám to málo?

 

(Soňa Alfieri)

 

Rým ... není rýma!

 

Sliby se mají plnit, a proto jsme s prvňáky pracovali podle plánu. 

 

Na začátek byla kontrola úkolů a rozcvička a ve znamení prvních teplých slunečních paprsků. 

 

Seznámili jsme se s písmenky R a Z, "zaháčkovali" si a rázem byla písmenka 4: R, Ř, Z a Ž! 

 

Četli jsme ve Slabikáři na straně 32, 39 a 41. Ano, tak moc! :-) 

 

Povídali jsme si o tom, co to je rým a zkusili nejen nějaký hledat, ale dokonce sami vytvořit! 

 

Prvouková část hodiny byla věnována České republice. Seznámili jsme se s vlajkou, znakem,

poslechli si hymnu a nakreslili podle šablony mapu. 

 

Také jsme pracovali s mapou ČR a špendlíky: vyznačovali jsme, kam do ČR jezdíme! 

 

Tolik nového a zajímavého jsme se naučili! Ó jéééééé!

 

 

 

 

 

(Jana Schulzová)

 

 


POZOR!!!

ZMĚNA PROGRAMU ŠKOLNÍ SOBOTY 4.BŘEZNA 2017!!!


Školní sobota 4.2.2017

HOĎTE KOSTKAMI A VYPRÁVĚJTE PŘÍBĚH!

 

Pirátská družina, jak dopolední, tak odpolední, probíhala ve znamení manuální kreativity.

 

Hit mezi hrami, tzv. Story cubes, příběhy z kostek, nás už dávno zaujal. Je to totiž jedinečná hra, která rozvíjí představivost a kreativitu (nejen) dětí a stimuluje  skvělým hravým způsobem orální produkci.

 

My jsme tento koncept ještě rozšířili a to o procvičení manuální zručnosti: kostky si totiž druháci sami vyrobili!

 

A když se podíváte na výsledek, opravdu se jim to povedlo!

 

Pirát si připravil dlouhý seznam slov, ze kterých si každý vybral svých šest (aby se neopakovala) a graficky je ztvárnil na stěnách vystřihnuté šablony pro krychličku.

 

A po slepení se mohlo hrát! Hodit kostkou znamená téměř nekonečnou inspiraci pro příběhy, které se odvíjí jako nit na níž účastníci navlékají korálky - slova z kostky a zaplétají je do dalších a dalších zápletek. A je to veliká legrace pro malé i velké, věřte mi!

 

Ostatně jak druháky, v dopolední, tak i děti z odpolední družiny to hodně bavilo.

 

A když už byli u toho stříhání a skládání a lepení ... vyrobili si také pár letadélek a soutěžili v přistávání na cíl - přistávací dráhu nahradila stolní deska. Kuba všem ukázal jak se skládají krásně skákající žabky a nakonec přibylo ještě pár klasických lodiček.

 

 

 

Menší děti v odpolední družině pro změnu s Janou vyráběly krásné blýskavé krasobruslařky a dotykově strukturované hokejisty.

 

Ostatně hokej ve finále spojil všechny děti.

 

Asi za to mohou trochu české geny, ale improvizované hokejky a puk nechaly jen málokoho chladným. ;)

 

Soňa Alfieri

 

BZUČÍM, BZUČÍŠ, BZUČÍME ... OSTOŠEST!

 

Sobotní školička byla tentokrát opět pracovní. Vlastně učební... V obou třídách jsme věnovali první část hodiny opakování a pokračování v látce z minula a druhou novým aktivitám. Děti z druhé třídy si přinesli z domova pracovní listy s domácími úkoly. D.ú.jsme si společně zkontrovali a pokračovali cvičeními na psaní slov s obtížným pravopisem. V druhé části hodiny jsme se věnovali rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek ve slovech. Poprvé jsme k tomu použili i nový logopedický bzučák. Děti nejprve četly jednoduchá slova a přitom "bzučely" délky slabik na bzučáku. Postupně jsme přidávali slabiky a zkoušeli delší slova nebo slova se slabikotvornými souhláskami. Potom děti zavřely oči a pokoušely se určovat shodu nebo rozdíly ve skupinách tónů, které slyšely. Uši se jim pěkně napínaly a tak uhodly skoro všechno. Na závěr cvičení děti opakovaly a bzučely délky slova, které jen slyšely vyslovit. To už bylo těžší, ale nakonec jsme se vždy dopracovali ke správnému zvukovému zápisu.

 

U dětí ze smíšené třídy jsme pokračovali ve vypravování a vyjmemovaných slovech po p. Stejně jako ve druhé třídě jsme procvičovali rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek a dopracovali se hezkých výsledků. Na závěr jsme rozstřihávali a skládali jednoduché puzzle se slovy příbuznými a poslechli si krásnou básničku Barborka, kterou se Kuba naučil o vánočních prázdninách v české škole.

 

Jan Burkhardt

 

LIDSKÉ TĚLO A ZDRAVÍ

 

Sobotní hodina prvňáčků je za námi, a tak se za ní ohlédněme. 

 

Dětem patří veliká pochvala za úkol, v němž  měly samy vymyslet slova ze známých písmenek a vše přepsat psacím písmem! 

 

Pak jsme se dali do objevování písmen d a k: psali je (velká i malá) na tabuli a do písanky. 

 

Četli jsme ve Slabikáři na str. 23 a tamtéž kreslili obrázek podle "diktátu" (str. 25). 

 

Povídání k rozšíření slovní zásoby bylo tentokrát o zdraví, lidském těle a péči o něj, o rozdílu mezi nemocí a úrazem. Zahráli jsme si i oblíbenou pantomimu, kde jsme předváděli čištění zubů, česání vlasů a podobně. 

 

O lidském těle jsme i zpívali "Hlava, ramena, kolena, palce". A popsat většinu částí těla: nos, uši, oči, loket, koleno nebo vlasy a další - dokonce psace - pro nás už není (skoro) žádný problém!

 

Jana Schulzová

 

JAK SE DĚLÁ VÁNICE ...

 

I tentokrát byly ještě obě předškolní třídy spojeny (už naposled) a tak jsme si nechali na pomoc i maminky, tatínky či babičky ... a byla nás opravdu plná třída!

 

Hodinu jsme zahájili pozdravem v kolečku a místo rozcvičky jsme si tentokrát zakouzlili!!

 

Čáry máry fuk,

 

ať tu není kluk,

 

ať tu není holčička,

 

ať je tady ... xxx

 

A v tu ránu se naši kluci a holčičky proměnili ve skákající a kvákající žabičky, pištící myšičky, mňoukající a protahující se kočičky, pejsky, opičky ..! A přitom jsme si krááásně procvičili nejen údy, ale i pusinky!!

 

Potom jsme si společně za asistence dospělých vyrobili vločkovou čelenku. Když naše pusinky pořádně zafoukaly, sněhové vločky se nám roztančily po třídě. A odtud byl jen kousek k "vločkové hře". Na zem jsme dali tolik papírů s předtištěnou sněhovou vločkou, kolik bylo dětí. Zatímco rachotil bubínek a udával tempo, kterým se děti pohybovaly po třídě (od pomalého bubnování až k velmi rychlému), všichni byli v pohybu. Když ale naráz bubínek přestal bubnovat, každý si honem musel najít "svou" vločku!

 

Napoprvé to bylo jednoduché. Ale před začátkem dalšího kola jedna vločka vždy ze země zmizela! A tak se stalo, že ač se děti snažily honem honem nějakou pro sebe získat, na jednoho nešťastníka prostě žádná nezbyla. A ten musel ze hry ven ... respektive dostal papír s vločkou a šel si sednout je stolečku, aby si ji vybarvil. A protože vloček na zemi ubývalo a ubývalo ... nakonec u stolečku seděly a vybarvovaly všechny děti, včetně vítěze Filipa.

 

Teď, když jsme pochopili princip hry, si třeba příště budeme moci dát klasickou "židličkovou" s muzikou, co říkáte? ;)

 

Po přestávce na svačinku, kdo už dojedl, mohl se pustit do nějaké výběrové didaktické činnosti. 

 

Úplně malé děti mi pomohly spravit obrázek, který se mi nešťastnou náhodou rozbil na 3 kousky. Větší zase skládaly už složitější obrázek - 4 díly, které ale bylo třeba poskládat do správné časové souvislosti (stavění sněhuláka). Nejvíce se ale všem líbilo chytání ryb a mořských živočichů, ale i kovových penízků z pirátského pokladu, na magnetické udičky.

 

Pak jsme si ještě všichni sedli na zem do kolečka a naučili jsme se dvě říkanky s ukazováním:

 

 

 

Já jsem kos, ty jsi kos. (ukazujeme prstem na sebe a na dítě)

 

Já mám nos, ty máš nos. (ukazujeme na nos)

 

Já mám sladkou, ty máš sladkou. (pusinku)

 

Já mám hladkou, ty máš hladkou. (tvářičku, pohlazení)

 

My se máme rádi, vždyť jsme kamarádi!! (obejmeme se)

 

 

 

Milý strýčku, tečka. .(dítě máme zády k sobě a “jako” píšeme po zádech
a při slově tečka ťukneme prstem)

Posílám ti křečka, tečka.

 

Křeček škrábe, (škrábeme dítěti záda),
kouše, (špetkou naznačíme kousání),

 

lechtá, (dítě polechtáme),
pozor ať vás neulechtá! (stále lechtáme)
Zalepíme do obálky, (dítě pohladíme po zádech shora dolů),
nalepíme známku, (jako přilepíme známku k rameni),
dáme razítko (jemně bouchneme pěstí na známku)
a pošleme poštou! (vezmeme dítě za ramínka a odstrčíme).

 

 

 

Při této činnosti nás překvapila Verunka, která slavila své sedmé narozeniny a přinesla dětem bonbon. Tak jsme jí hezky popřáli a zazpívali “Hodně štěstí, zdraví …”.

 

Poté jsme se dali ještě do výroby sněhové vánice.

 

Dvojice dítě/dospělý dostaly průhledné umělohmotné sáčky a permanentní fix. Ty samozřejmě mohou používat jen dospělí, proto děti dostaly pokyn vysvětlit svému dospěláckému pomocníkovi, jaký obrázek chtějí, aby jim namaloval. Tato aktivita je velice vhodná k "rozmluvení" dítěte, které musí vyjádřit své představy a svá očekávání, pokud možno až do detailů (podle schopností dítěte, které můžeme navádět pomocnými otázkami).

 

Když byl obrázek hotov, dovnitř do sáčku jsme dali na drobno rozdrobený polystyren. Pak už stačilo jen zasunout brčko, okolo něj sáček zalepit izolepou a ... foukat a foukat, co tvářičky stačily ... až se nad namalovanými sněhuláky, holými stromy a zimními krajinami strhávaly opravdové sněhové bouře poletujících polystyrenových kuliček!

 

Hodina nám všem hrozně rychle utekla a jen tak tak zbyla chvilinka na pohádku za odměnu. 

 

Soňa Alfieri