Když se řekne mimozemšťan, každý si představí něco trochu jiného. Vaši rodiče si možná vzpomenou na seriál Návštěvníci, ve kterém se skupina cestovatelů z budoucnosti vydala zachránit lidstvo, nebo na Majku z planety Gurun ze slovenského seriálu Spadla z oblakov. Obě díla patří ke klasice, na které vyrůstaly celé generace dětí v Československu. Majka byla chytrá, zvídavá a uměla věci, o kterých si pozemšťané mohli nechat jen zdát. Návštěvníci zase ukazovali budoucnost plnou technických vynálezů, které tehdy vypadaly jako čistá fantazie.

Vy určitě máte své vlastní oblíbené „návštěvníky“ z vesmíru. Možná znáte mimozemšťana Oh z animovaného filmu Konečně doma, nebo jste si oblíbili Stitche z filmu Lilo & Stitch, který sice občas působí jako nezvladatelná pohroma, ale nakonec zjistí, jak důležitá je rodina a přátelství. A kdo má rád dobrodružství, možná sleduje spousty dalších, technicky propracovaných seriálů a filmů odehrávajících se mezi hvězdami.

Je zajímavé, že ať už jsou příběhy staré čtyřicet let, nebo vznikly teprve nedávno, mimozemšťané v nich bývají překvapivě podobní. Jsou zvědaví, občas trochu popletení, někdy nerozumějí našim zvykům a často nám nastavují zrcadlo. Díky nim si uvědomujeme, co je na lidech zvláštní, a zároveň zjišťujeme, že přátelství může vzniknout i mezi bytostmi z úplně odlišných světů.

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Zdálo se vám někdy, že létáte? Že si povídáte se zvířaty? Nebo že jste přišli do školy v pyžamu a všichni ostatní byli převlečení za tučňáky? Ve snech je možné opravdu skoro všechno. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, proč vlastně sny máme?

Když večer usneme, naše tělo odpočívá, ale mozek úplně „nevypne“. Naopak! I během spánku pracuje, třídí vzpomínky, zážitky i pocity z celého dne. A právě tehdy často vznikají sny. Nejvíce se nám zdá během části spánku, které se říká REM fáze. To je chvíle, kdy se pod zavřenými víčky rychle pohybují oči a náš mozek je skoro stejně aktivní jako ve dne.

Někdy jsou sny krásné a dobrodružné, jindy trochu zmatené nebo strašidelné. Mohou v nich být věci, které jsme zažili, ale také úplné nesmysly, které by se ve skutečnosti nikdy stát nemohly. A právě to je na snech zajímavé – nikdo dodnes přesně neví, proč je vlastně máme a proč se nám zdá právě to, co se nám zdá.

Lidé si sny vysvětlovali už od pradávna. Někteří věřili, že přinášejí zprávy z budoucnosti, jiní v nich hledali ukryté významy nebo tajemství lidské mysli. Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté – sny patří k největším záhadám našeho mozku.

Tak schválně… Pamatujete si svůj poslední sen?

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Jaká je vaše oblíbená filmová rodina? Co třeba strašidelná Addamsova rodina? Ta je skutečně podivná. Mají rádi temnotu a věci, kterých by se jiní báli. A jejich humor je… řekněme jiný. Možná byste se u nich doma necítili úplně pohodlně, ale třeba právě proto je tato rodina tak zajímavá. Když se na ně podíváme blíž, zjistíme, že si navzájem opravdu rozumí. Gomez a Morticia se mají rádi, podporují se a naslouchají si. Děti mohou být samy sebou, i když jsou jiné než ostatní. Nikdo nikoho nepředělává, nikdo se nesnaží zapadnout za každou cenu. Každý je přijatý takový, jaký je.

A není to vlastně to nejdůležitější? Rodina nemusí být dokonalá ani „normální“ podle představ ostatních. Někdy je hlučná, jindy tichá. Někdy velká, jindy malá. Někdy žije na jednom místě, jindy je rozdělená mezi různé země. Ale pokud drží pohromadě, pomáhá si a dokáže se přijmout taková, jaká je, pak funguje. Vy, krajánci, to také znáte. Vaše rodiny často žijí mezi dvěma a více jazyky, dvěma zeměmi a někdy i dvěma světadíly. Určitě je to občas pěkný blázinec.

V tomto čísle Krajánka se podíváme na rodiny z různých úhlů. Možná zjistíte, že i ta vaše má něco „addamsovského“ – něco zvláštního, originálního a krásného zároveň. Co myslíte – je vaše rodina spíš obyčejná, nebo neobyčejná?

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Dubnové číslo našeho časopisu patří pohybu, radosti ze hry a velkým snům. A co jiného tyto tři věci spojuje víc než olympijské hry?

Nedávno jsme mohli sledovat zimní olympiádu v italských městech Milán a Cortina d’Ampezzo, kde se setkali sportovci z celého světa, aby poměřili své síly, překonávali sami sebe a zažívali chvíle, na které se nezapomíná. Českou republiku reprezentovala řada sportovců v různých disciplínách – od lyžování přes biatlon až po hokej. A i když medaile jsou vždycky vidět nejvíc, skutečným vítězstvím je už jen to, že se někdo na olympiádu probojuje.

Hned po klasické zimní olympiádě následovala také paralympiáda, která nám znovu připomněla, že sport není jen o výsledcích, ale hlavně o odhodlání, vytrvalosti a chuti nevzdat se. Výkony paralympioniků bývají často až neuvěřitelné – a inspirují nás pravděpodobně ještě o něco víc.

Možná jste některé závody sledovali. Fandili jste českým sportovcům? Nebo jste drželi palce i někomu jinému? Zúčastnila se olympiády i země, ve které žijete? A jak se jí dařilo?

Olympijské hry, jak je známe dnes, probíhají už 130 let. Právě v dubnu 1896 se v řeckých Aténách konaly první moderní olympijské hry, které navázaly na starověkou tradici a daly vzniknout celosvětové sportovní události, jakou v upravené podobě sledujeme nadšeně dodnes.

 ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Březen v Krajánkovi už dávno není jen prvním jarním měsícem. Je měsícem knih, příběhů a společného čtení. A také měsícem, kdy se tradičně s potěšením připojujeme k projektu Noc s Andersenem, který každoročně připomíná, že kniha má sílu spojovat – generace, země i jazyky.

Letos jsme stáli před nelehkým rozhodnutím. V nabídce témat se objevila jména, která patří ke zlatému fondu české tvorby pro děti. Nakonec jsme pro letošní Noc s Andersenem vybrali osobnost, jejíž fantazie nezná hranic – spisovatele, scenáristu a mistra hravého absurdna Miloše Macourka. Jeho příběhy jsou plné nápadů, humoru a nečekaných zvratů. Svět, kde může telefonovat zajíc, kde se realita potkává s pohádkou a kde je možné téměř všechno, otevírá dětem dveře k představivosti bez zábran. A právě taková literatura má při společném nočním čtení své pevné místo.

V těsné „konkurenci“ letos stál také další velikán české tvorby – Zdeněk Svěrák. Rozhodli jsme se však, že jeho tvorbu neomezíme jen na jedno číslo. Po celý rok se mu budeme věnovat v rubrice Zpívání s porozuměním, kde s námi už od ledna můžete objevovat jeho texty, hravost i jemný humor ukrytý v písních, které už dávno zlidověly.

Věříme, že letošní „andersenovské“ číslo vás vtáhne do světa fantazie, kde je možné dívat se na obyčejné věci neobyčejnýma očima. Ať už budete Noc s Andersenem prožívat kdekoliv, přejeme vám, aby vám knihy připomněly, že představivost je jedním z největších pokladů, které máme. Nezapomeňte si také vyrobit kouzelné sluchátko, do kterého můžete „volat“ svá divoká přání a věřit, že se vám jednoho dne splní.

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Most. Možná si představíš stavbu z kamene, železa nebo dřeva, po které přejdeš přes řeku, údolí nebo silnici. Most ti pomůže dostat se z jednoho místa tam, kam by to jinak bylo složité, dlouhé nebo nebezpečné. Ale mosty nejsou jen ty, které vidíme očima.

Jsou i mosty neviditelné. Mosty mezi lidmi. Mezi místy, odkud pocházíme, a těmi, kde právě žijeme. Mezi minulostí a tím, co nás teprve čeká. Když si s někým povídáš jiným jazykem, když vysvětluješ kamarádovi tradici ze své rodiny, když spojuješ dva světy, které se na první pohled zdají vzdálené – tehdy se z tebe stává most.

Vy, krajánci, to znáte možná lépe než kdokoli jiný. V každém z vás se potkávají různé kultury, zvyky a jazyky. Jednou nohou stojíte tady, druhou jinde. A právě díky tomu dokážete spojovat. Ukazovat, že rozdíly nejsou překážkou, ale cestou. Že mosty se nestaví proto, aby oddělovaly, ale aby přibližovaly.

Mosty nám pomáhají překonávat nejen řeky a údolí, ale i strach, nedorozumění nebo samotu. Někdy stačí malý mostík – úsměv, podaná ruka, odvaha říct „ahoj“. Jindy je potřeba pevná stavba z trpělivosti, naslouchání a času.

I tento časopis je takovým mostem. Spojuje vás navzájem, spojuje vás s češtinou, s příběhy, nápady a lidmi na různých koncích světa. A tak vás zveme: pojďte se s námi po mostech vydat. Přes skutečné řeky i ty pomyslné. Protože na druhém břehu často čeká něco, co stojí za to poznat.

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Naděje není jen přání. Někdy je to tichá otázka: Co pro to můžu udělat já?

Možná si přeješ, aby se ti něco podařilo. Abys byl v něčem lepší. Abys zvládl něco, co ti teď připadá těžké. Anebo aby se změnilo něco, co sám úplně ovlivnit nemůžeš. Splnění některých nadějí máme ve svých rukou. Když se chceš naučit cizí jazyk, hrát na nástroj nebo zlepšit ve sportu, můžeš začít hned. Stačí malý krok – otevřít knížku, vzít do ruky nástroj, zkusit to znovu. Ne vždy se to podaří napoprvé, ale každý pokus je krůček blíž. Jsou ale i naděje, které sami splnit neumíme. Nemůžeme rozhodnout o počasí, o zdraví někoho blízkého nebo o tom, kdy se svět uklidní. Přesto ani tady nejsme úplně bezmocní. Můžeme doufat – a zároveň dělat to, co v našich silách je. Být laskaví, pomáhat, mluvit pravdu, nevzdávat se. I malé dobré činy mají někdy větší sílu, než si myslíme.

Naděje často začíná maličkostí. Jedním rozhodnutím. Jedním pokusem. Jedním „zkusím to ještě jednou“. A někdy se pak stane něco zvláštního – okolnosti se pohnou, objeví se pomoc, otevřou se nové cesty. Jako by svět odpověděl: Vidím, že se snažíš.

Možná se ti nesplní všechno přesně tak, jak sis představoval/a. Ale když uděláš aspoň malý krok správným směrem, naděje nezůstane jen snem. Stane se cestou. A po té se dá jít dál.

Až budeš tento časopis číst, zkus se zamyslet: Co mi dává naději právě teď? Komu ji mohu předat dál? Naděje se sdílením nezmenšují – ale rostou.

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ