Sobota 14. května 2016

 

poslední výuková lekce

 

 

Já jsem holka, ty jsi holka, ona je holka …

 

My jsme holky a kluci kde jsou??? Ano, protože na letošní poslední výukové lekci se sešel ryze dívčí kolektiv! Že by se snad kluci zalekli chystaného programu? Po pravdě nám spíš náhoda a deštivé počasí posledních dnů, potažmo různé viry a bacily, zvláštně zamíchali kartami.

Protože už brzo nastanou prázdniny a všichni se rozjedeme na léto do různých destinací, povídaly jsme si  holkami v první části o létě, o všem, co k létu patří, ale také o jejich plánech na prázdniny. Holky dostaly za úkol namalovat obrázek se svým tajným přáním. Zadání bylo jasné: co/koho bych chtěla o prázdninách určitě navštívit, co bych chtěla dělat a s kým?

A tak se na papírech objevily třeba milovaná babička Dagmar, prateta, kamarádky, moře, bazén ...

Když byly obrázky hotovy, složily jsme si z nich papírovou lodičku. Holky dostaly  za domácí úkol poslat ji po vodě (až se dostanou k nějaké řece, potůčku, či k jezeru), aby ji zanesla až do moře a jejich přání se jim vyplnilo.

A pak už prostor dostaly víly. Nejdříve jsme si povídaly o tom, co to víly jsou a jaké jsou, jaké druhy víl známe. Vílu Zuběnku už znají všechny děti, zjistily jsme, že v jednom případě byla dokonce v noci viděna!

Ale zlé víly, jako třeba jezinky či bludičky, už byly pro děvčata novým pojmem.

Nejvíce se nám ale líbily květinové víly! Starají se o kytičky, dávají jim veselé barvy a když mají žízeň, pijí kapky rosy z květinových kalíšků. Jednu takovou si holky s radostí kolektivně vyrobily. Nazdobily jí květinami i srdíčky její šaty, květinový dostala i náramek, prstýnek a náhrdelník, květiny měla i ve svých dlouhých a blonďatých vlasech.

Velice se také děvčatům líbila hra na vílí kadeřnice! Na papír s předtisknutým profilem měla možnost vyčarovat vlastní  stylové kadeřnické kreace libovolných délek, barev i účesů.

Nakonec jsme si ještě pustily pohádku o jedné z nejznámnějších českých vílách ... víle Amálce. Doma si ji děvčata mohou vybarvit.

 

 

(Soňa Alfieri)

 

 

MATERIÁLY PŘEDŠKOLÁKŮ

 

Skládanky - obrázky rozstříhat na 3-4 dílky:

Aktivity:

 

Lístky prosím!

Na včerejší školičce pro nejmenší to troubilo, houkalo a hvízdaly brzdy. Řeč  byla totiž o dopravních prostředcích.
Děti si vyzkoušeli jaké je to dělat průvodčího vlaku. Poslechli si pohadku o tom jak se dětem na výletě porouchala lokomotiva. Také jsme si vláček a autíčka vytvořili tiskátky z houby a špuntů a doplnili koláží s barevnými papíry. Na závěr jsme uspořádali závody s přímotávánými auty a zahráli jsme si spolu s dětmi pohádku o neposlušném autíčku.

 

(Pavla Temešinková)

 

 

 

My jsme muzikanti, přicházíme z České země ;)

 

Poslední letošní školička byla opravdu speciální. A bylo to vidět hned jak děti vešly do třídy, kde tentokrát chyběly školní lavice. Ve skutečnosti jsme je ani nepotřebovali, protože místo psaní jsme si prakticky celou hodinu hráli, cvičili, hráli na hudební nástroje a zpívali. Ani svačinová přestávka s tradiční hrou na obchod nebyla stejná. Děti "nakupovaly" svoje svačiny, ale tentokrát si o ně musely říct beze slov jen posunky a "prodavač" musel uhodnout, co si přejí. A protože nám na konci hodiny zbylo ještě trochu času, četli jsme si ze slabikáře. Bez lavic s knížkou na kolenou jako bychom už byli na prázdninách někde na louce či u babičky...
Poslední hodinu ve druhé třídě jsme věnovali recitaci básniček a psaní závěrečné prověrky. Bohužel přišel jen Jenda, ostatní děti měly závody v plavání nebo byly s rodinami mimo Milán. Závěrečný test byl z látky z celého roku a tak byl pěkně dlouhý, takže jsme nakonec byli rádi, že jsme ho stihli napsat celý. Bylo to úplně poprvé v historii naší školičky a Jenda uspěl na jedničku. Gratulujeme!
Myslím, že jsem nebyl sám, komu bylo líto, že školní rok končí, ale prázdniny jsou taky fajn.
Naštěstí se ještě všichni uvidíme na Dni dětí!!!

 

(Jan Burkhardt)

 

 

Sobota 30.dubna 2016

 

Mluvím, mluvíš, mluvíme ..!

 

U obou skupin předškolního věku se výběr aktivit tentokrát řídil hlavně tím, abychom naše žáčky co nejvíce rozpovídaly, vzhledem k přítomnosti paní logopedky, Mgr. Lucie Krejčové.

 

 

Pavla Temešinková si jako téma sobotní lekce vybrala „ptáčky“ a bylo to vskutku trefné téma! Hned při vybarvování obrázku si děti vyzkoušely různé ptačí zvuky (čim čarára, kokodák, kykyryký, vrkú, húú) a poslechly si také básničku o vrabčákovi. Jeden z nejupovídanějších ptáčků je určitě papoušek – zopakuje vše, co se mu řekne! Jednoho takového si děti zkusily vyrobit – rulička od toaletního papíru, proužky barevných papírů, pohyblivá očička a za chvíli již byla třída plná krásných barevných opeřenců!

 

Samy se pak v takové podobné proměnily: děti dostaly barevný ocásek (barevnou stužku upevněnou za gumu v pase) a trochu se proběhly při hře na honěnou.

 

Na závěr Pavla dětem zahrála novou pohádku o káčátku a kuřátku, při které se děti naučily, jak se ptáčci líhnou z vajíček, co to znamená být s někým kamarád a také to, že ne vždy můžeme dělat to samé, co dělají naši kamarádi.

 

 

 

Staší předškoláci se hned na začátku rozezpívali při nejoblíbenějších „animovaných“ (za pomocí obrázků, které již sami používají) písniček. Tři citrónky, Bude zima, bude mráz či Grónská písnička jsou našimi největšími hity! Také si rozcvičily ramenní, loketní a zápěstní kloub a pustili se do grafomotoriky. Veliký úspěch u dětí měla také hra, zaměřená na procvičení jemné motoriky: do misky naplněné vodou jsme nejdříve vysypali umělohmotná víčka různých velikostí i barev. Děti dostaly za úkol za pomocí „čínských hůlek“ přemístit jednou rukou vybrané víčko z jedné misky do druhé. Nešlo jen o obratnost, ale i o vybrání určité vlastní (vítězné) strategie ... protože se nejednalo vůbec o úkol jednoduchý! Děti hůlky držely v rukou vůbec poprvé a když slyšely, že v Číně či v Japonsku s těmito tyčkami dokonce jí a to i drobnou rýži, vůbec nevěřily, že je to možné.

 

Tato hra je velice zaujala a museli jsme udělat několik kol, než se aspoň trochu nabažily.

 

Po svačince jsme využili obrázků, na kterých byl zachycen vždy nějaký vývoj či změna. Děti měly komentovat, co je jiné, co se stalo a pokoušely se také hádat, proč a vymýšlet si malé minipříběhy.

 

A když už jsme byli v tom hádání, zkusili jsme si také zahrát „na sochy“. Hra na sochy má mnoho variant a též stupňů obtížnosti. My jsme ji hráli poprvé a proto jsem pro děti vybrala tu nejjednodušší variantu: jedno dítě představovalo sochu – postavilo se do určité pozice podle vlastního výběru. Hádač si sochu nejdříve dobře prohlédl a pak mu byly šátkem zavázány oči. Toho využila „socha“ a nějakým způsobem změnila svoji pozici. Děti si samy určovaly změnu a tak bylo zajímavé i sledovat, zda chce hádače přivést do obtíží či nikoliv. Objevily se tak změny jednoduché (stoj --> leh na bříško), těžší (ruce připažené --> ruce v bok) i poměrně těžké (v koleni pokrčená pravá noha --> v koleni pokrčená levá noha). Hádačovým úkolem bylo objevit změnu, popsat stav před a po.

 

Úplně nakonec jsme si osvěžili písničku Vozilo se na jaře a děti si při ní vyrobily vlastní sluníčko – dostaly žluté kolečko, které mělo po okraji dírky a jejich úkolem bylo obyčejnou liščí smyčkou vytvořit z nastříhaných žlutých bavlnek sluneční paprsky.

 

(Soňa Alfieri)

 

 

MATERIÁLY PŘEDŠKOLÁKŮ

 

Školáci

 

V sobotní školičce jsme v první třídě hráli hru, při které děti se zavázanýma očima rozlišovaly různé zvuky a pozměněné hlasy spolužáků. Pokračovali jsme také ve čtení ze slabikáře a četli si ukázky, které si děti připravily doma. Pokaždé se pokusíme zlepšovat a číst vždy o trošičku těžší text. Také jsme dnes zpívali a předváděli jednoduchou písničku. I když nám chvíli trvalo, než jsme se rozezpívali, nakonec všichni zpívali jak o závod.
U druháků jsme byli jen tři, Pepa, Jenda a já (Honza), a tak jsme byli rádi, že se k nám přidal téměř na celou hodinu i Paolo. Opakovali jsme psaní měkkého a tvrdého i/y po měkkých a tvrdých souhláskách a Pepa s Jendou mě potěšili, jak už látku ovládají. Příští rok budeme moct začít s vyjmenovanými slovy... Jenda nám vyprávěl pověst o Blaničtích rytířích a zvládnul to moc hezky. Ve druhé části hodiny jsme si četli krátké básničky pro děti.
Ty, které se nám nejvíc líbily, jsme si i opsali do sešitů a na konci hodiny zarecitovali. Do příští hodiny se je naučíme nazpaměť a to teprve bude recitovat je bez čtení!

 

(Jan Burkhardt)

 

16. dubna 2016

 

Aprílové počasí

 

Téma včerejší skoličky s nejmenšími dětmi bylo aprílové počasí.
Povídali jsme si o tom co vsechno dokáže déšť se sluníčkem nebo co dokáže natropit taková pořádná bouřka a kroupy na zahrádce.
Zazpívali jsme si písničku Prší prší kterou i některé nejmenší děti už znaly.
Vytvořili jsme si krásná sluníčka s duhou. A pohráli jsme si s barvami. Děti přiřazovaly kartičky s barevnými obrázky do "domečku" stejné barvy a snažily se obrázek na kartičce pojmenovat.
Velkým úspěchem byla, myslím, první hodinka tentokrát bez maminek, děti zareagovaly skvěle.
Nakonec jsme se podívali na pohádku O pejskovi a kočičce a moc jsme se u ní nasmáli. I je totiž pozlobilo aprílové počasí.

(Pavla Temešinková)

 

Přírodní tiskátka

 

Sobotní lekce starších předškoláků jsme začaly "resty" z minulé hodiny, kdy už nezbyl čas na výtvarnou dílničku s tiskátky z přírodních materiálů. Použili jsme spodní ukrojenou část mangoldu, celeru, čekankových puků a brambory. Děti si nejdříve zeleninu osahaly a vyzkoušely si tiskátka na velký bílý arch papíru.
Poté se pustily do výroby vlastního výkresu. Protože jsme se shodli na tom, že tvarově tiskátka připomínají růžičky, za pomocí zelené houbičky si nejdříve připravily trávu a poté natiskly několik růžiček pro maminku a k tomu bramborovým tiskátkem i pár lístků.
Po svačince jsme si četli ukázky ze dvou knížek. Jeden příběh o tom, jak děti našli pejska, si vybrala a odnesla domů Evička. Ten o kouzelném stromu, na kterém se jednou za čas úrodí jeden kouzelný kaštan, který čeká až někdo bude potřebovat pomoc, aby mu splnil jeho nejtoužebnější přání, si zase na čtení doma s maminkou vzala Elinka.
Pak jsme se ještě naučili novou písničku Vozilo se na jaře slunce v zlatém kočáře ... a doprovodili jsme ji obrázky, abychom lépe pochopili její smysl.
Po zbytek hodiny jsme si hráli a také trochu zasoutěžili.
Otec Abrahám měl sedm synů už děti znají a užijeme si přitom spoustu zábavy, protože teď už úkony vymýšlí vždy jedno z dětí.
Zazpívali jsme si také písničku Zlatá brána a na jejím konci, kdy už všichni byli polapení a rozdělení do dvou družstev, jsme si také vyzkoušeli, které z nich je silnější při přetahování lanem.
Soutěžili jsme také v hledání druhé půlky obrázku a hádáním, co to asi bude zač.
Poslední soutěž byla ve zručnosti a pěkně jsme si při ní procvičili jemnou motoriku. Na stéblo slámy, zapíchnuté do obyčejné modelíny, měly děti vždy ve dvojici co nejrychleji navléknout snídaňové medové cereálie ve tvaru miniaturních kroužků. Zápal byl veliký a tak už jsme také honem honem volali maminky, ať se jdou podívat na šikovnost svých ratolestí.
Za úkol na doma dostaly děti 3 grafologická a (před)matematická cvičení.

(Soňa Alfieri)

 

 

 

 

 

 

MATERIÁLY  PŘEDŠKOLÁCI

 

 

 

Příběh psaný dětmi i pověsti

 

Dnešní školička se moc povedla. S prvňáčky jsme se podíleli na vymýšlení příběhu o víle Elišce a strašidle Černoočkovi. Vymýšlet další osudy pohádkových postav nám pomáhal i Jenda z druhé třídy a nápady dětí zapisovala maminka Jana, protože z nás umí psát nejrychleji. Mockrát jí děkujeme, protože bez ní bychom určitě spoustu nápadů poztráceli, tolik jich bylo...! Už víme, jaký je a jak vypadá Eliščin nejlepší kamarád žabák Fany, jaká kouzla umí víla Eliška a jaké neplechy tropí strašidlo Černoočko. Nakonec si děti nakreslily obrázek toho, jak se Eliška a žabák Fany seznámili.
Ve druhé třídě jsme pak měli normální hodinu s kontrolou úkolů a novou látkou. Naučili jsme se dechové cvičení, které si kluci mohou zkoušet doma, vypravovali jsme si pohádky, které si děti doma připravily, četli jsme si z čítanky a podívali jsme se na dvě slavné české pověsti, první byla o Praotci Čechovi a druhá o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Řekli jsme si, co to jsou pověsti a čím se liší od pohádek. Příště budeme v tématu pokračovat... mimochodem jakou pověst byste si vybrali vyprávět vy?

 

(Jan Burkhardt)

 

 

2. dubna 2016

 

 

 

Chcete vědět, co se v sobotu dělo v naší škole?

 

Začátek byl trochu jiný, než jindy a to proto, že některé z dětí ve škole přespaly! Předchozí večer a noc patřili totiž akci Noc s Andersenem a mnoho starších dětí (z první a druhé třídy) se jí zúčastnilo.

 

Takže po společné snídani … hurá do tříd a do práce!

 

 

Malé děti se svými maminkami se po přivítání a se po “zahřívacím kole” svých oblíbených pohybových písniček (Kolo, kolo mlýnské – Zajíček v své jamce ..) pustily do práce. Nejdříve  si poslechly novou básničku o speciálním klíči, který otvírá bránu jaru, ale přitom není vůbec ze železa. Samozřejmě mluvíme o kytičce petrklíč. Nakonec  dostaly od paní učitelky Pavly také obrázek, který si mohou doma vybarvit.

 

Pak už patřila hodina výrobě něžných, malých, chlupatých, žlutých káčátek! Nebylo to nic lehkého vyrobit bambulku ze žluté vlny, ale díky pomoci maminek vše zvládly ještě před svačinovou přestávkou. A káčátka se opravdu povedla! Však na ně také děti byly právem pyšné!

 

Po svačince se děti věnovaly ještě kostkám na principu matrjošky, které na svých stěnách mají obrázky reprezentující 4 roční období – děti vybíraly ty obrázky, o kterých si myslely, že je na nich jaro a spolu s Pavlou si o jaru i povídaly.

 

Závěr hodiny pak patřil zdramatizované pohádce O neposlušném zajíčkovi.

 

 

 

Starší přeškoláci se na sobotní hodině rozhodně nenudili a pořádně si protáhli tělo i procvičili své dovednosti. Tak třeba jedním z úkolů bylo povalit menší  láhev zpola naplněnou vodou, ale to tak, že rozhoupali malý tenisový míček, strčený v silonové podkolence, kterou drželi za okraj. Řeknu vám, není to zase až tak úplně jednoduché pro někoho, kdo to dělá úplně poprvé  – chce to cit a dobrou kontrolu ruky: ať už při míření či při určení potřebné síly úhozu. Ale po chvilce to všichni zvládali na jedničku!

 

Spoustu legrace jsme si užili při hrách. Ať už to byla stará, ale dětmi milovaná “Čáp ztratil čepičku”, či nové “Otec Abrahám měl sedm synů” (při níž se za zpěvu napodobují úkony předvádějícího, které se stále přidávají a stupňuje se tím náročnost, zvlášť na koordinaci i rovnováhu), nebo klasická “židličková” (děti se za zvuku písničky procházejí okolo židliček, kterých musí být o jednu méně, než je dětí. V okamžiku, kdy je hudba vypnuta, děti se musí co nejrychleji posadit na nějakou neobsazenou židličku. Kdo přebývá, vypadá).

 

Hry měly u všech dětí obrovský úspěch, takže si je příště určitě zahrajeme znovu a přidáme k tomu  nějaké další nové, veselé hry ze zlatého fondu typicky českých dětských pohybových her, které si jistě mnozí rodiče pamatují z letních táborů i školních družin. 

 

Část hodiny jsme také věnovali opakování a nacvičování našich nejoblíbenějších, písniček jako třeba Tři citrónky, Krávy, Krávy apod.

 

Na výtvarnou dílničku už nám tentokrát nezbyl čas, tak si hraní s tiskátky z přírodních materiálů necháme na příště. Ale malá chvilka na jednodušší, grafomotorická cvičení se přeci našla.

 

Tedy malá … dala jsem se – zatímco děti pracovaly – na jejich žádost do čtení ukázky z knížky Holčička v růžovém, kterou si přinesla Verunka. A tak se stalo, že jsme nakonec přetahovali. I proto, že se vlastně nikomu, ale vůbec nikomu,  nechtělo domů. :)

 

Soňa Alfieri

 

 

Hodina v 1.třídě byla ještě pohádková. Pohádku nám vyprávěly děti, které byly minule nemocné. Dokonce nás přišla navštívit i Červená Karkulka. V druhé části jsme si hráli a četli si ze slabikářů to, co si děti doma připravily s maminkami.
U druháků jsme se věnovali rozdílům ve výslovnosti a pravopisu hláskových skupin bě, pě, vě a měkkého a tvrdého i/y. Ověřili jsme si, jaké dělají děti pokroky ve čtení. Na závěr jsme si vysvětlili pravidla hry na volné asociace a také si zasoutěžili.

 

Jan Burkhardt

 

DEŠTIVÁ, ALE I POHÁDKOVÁ!

 

Dnešní školička byla deštivá. A bylo to znát nejen podle zvuku deště za okny, ale také podle počtu marodů.
U prvňáčků jsme dnes měli o zábavu postaráno. Děti si doma připravily vypravování pohádky podle vlastního výběru a některé přišly i v převleku za pohádkovou postavu. Pěkně jsme se rozmluvili jako herci nebo vypravěči v divadle a pustili se do pohádek...
Ve druhé třídě jsme si taky hráli, ale hráli jsme si se slovy. Ověřili jsme si, jak nám jde čtení obtížných hláskových skupin a hledali jsme slova obsažená v jiných slovech. Například kolik slov se skrývá ve slově "poleva", co myslíte? V obou třídách jsme úplně zapomněli, jaké je venku počasí.
Příští školička se už bude konat na jaře! Těším se, až se zase sejdeme!

 

(Jan Burkhardt)

 

VSTÁVEJ SEMÍNKO, HOLALA ... JE PŘECE JARO!

 

Dnešní školička byla plná dojmů a událostí.
Menší děti s maminkami se seznámily s novou paní učitelkou Pavlou. Připravila si pro ně zajímavé aktivity. Nejdříve dostaly všechny děti po jedné kostce s různými obrázky. Společně určovaly, které z nich jsou spojené s jarem. Z kostek pak společně
postavily vysokou věž.
K jaru patří přece i mláďátka. O nich a statku, na kterém všichni společně žijí bylo povídání v knížce Selská škola učitele Trapa, kterou si děti spolu s Pavlou prohlížely.
Děti se také naučily novou hru Zajíček v své jamce a hned si jednoho takového zajíčka za pomoci maminek vyrobily.
Po svačince jsme si společně zazpívali písničku Krávy, krávy autorské dvojice Uhlíř, Svěrák. Vlastně to bylo docela jednoduché: stačilo si připomenout které zvířátko jak mluví a už se mohlo zpívat!
O kuřátku sice v písničce nebyly řeč, ale nakonec lekce jsme si jedno krásné a za pomoci nůžek pěkně rozčepýřené, vyrobili. Kuřátko přece k jaru i k blížícím se Velikonocům patří.

 

 
Starší předškoláci zahájili svoji hodinu povídáním o jarních kytičkách. Představili jsme si je. Zatím jenom na obrázcích, ale brzo už děti budou moci využít procházek a pobytu v přírodě s rodiči, aby si je ukázaly ve své živé kráse a naučily se, aspoň ty nejdůležitější, správně pojmenovávat. Ke každé kytičce jsme si něco řekli. Tak třeba že podle okvětních lístků kopretiny se lidé, kteří mají někoho moc rádi, snaží uhodnout, jestli je dotyčný taky má nebo nemá rád. Jaký je ve skutečnosti rozdíl mezi kopretinou a sedmikráskou, které si na obrázku jsou docela podobné. Že je konvalinka nejvoňavější kytička a hádali jsme, proč se asi kohoutek jmenuje právě takto. Také květy jabloně a třešně, které už brzy uvidíme v našich parcích a zahradách jsou si trochu podobné, že? Že pampelišky jsou malá sluníčka a co se s nimi stane, když odkvetou. A mnoho dalšího. Děti zajímala každá kytička.
Nakonec si každý vybral jednu nejoblíbenější a společně jsme si potom zahráli hru Uvíjíme věneček.

Také jsme se společně podívali na video pana Kostičky Jaro je tu! Ukazuje pěkně vše, s čím je jaro spojené, i typicky české tradice. S dětmi jsme jej komentovali: některé věci už znaly, protože si je pamatovaly z návštěv České republiky, jiné byly nové a děti se o ně velice živě zajímaly.
Poté si děti vybarvovaly obrázek hradu v oblacích. Zatímco pilně pracovaly, vyprávěla jsem jim pohádku o Honzovi a kouzelné fazoli.
Jedna z kouzelných fazolí, které chudý Honza směnil na trhu za rodinnou kravičku, až se jeho maminka strašně rozlobila a vyhodila je z okna, přes noc vyrostla.
A to tak moc, že dorostla až do nebe, nad oblaka, kde byl hrad obra.
Proto jsme si po svačině a poté, co jsme si zasoutěžili v přenášení vajíčka na lžíci (nejdříve jen v ruce, ale protože se ukázalo, že naše děti jsou nadmíru šikovné, tak si zkusily i přenášet vajíčko na lžíci držené za konec v ústech), zkusili jednu naklíčenou fazolí sami zasadit.
Kdo ví, zda také nebudou kouzelné a co se s nimi při pečlivé péči doma stane??! Jedno je jisté.
Po špejli s nalepeným připraveným hradem se určitě vyšplhají až do měkkých vatových obláčků.
Na závěr jsme si také zazpívali písničku Krávy, krávy, dokonce dvakrát, jak se nám zalíbila.
Proto už jsme nakonec nestihli vyprávění o zvířecích mláďátkách a naučit se jejich správné pojmenování. Ale koneckonců to si děti mohou vyzkoušet i doma s maminkou, veškeré materiály je možné nalézt, jako vždy, na konci tohoto článku.

 

(Soňa Alfieri)

 

DIDAKTICKÉ MATERIÁLY PŘEDŠKOLÁKŮ

BÁSNIČKY:

 

 

Zajíček v své jamce

 

Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. 

 

Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati? 

 

Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč

 

 

 

Zajíček

 

 

 

Co to slyším, cupy dupy,

 

ježí se mi z toho chlupy.

 

Koukám na tu divnou věc,

 

nejsem žádný zbabělec.

 

Je to malý zajíček,

 

skáče přes zelený trávníček.

 

 

 

Šel zajíček brázdou

 

Šel zajíček brázdou, měl mošničku prázdnou. 

 

Potkala ho Káča, dala mu koláča. 

 

Přidala mu čtyři groše, aby koupil dětem kaše. 

 

On si koupil tabáku. Sakulentský lajdáku! 

 

 

 

Běžel zajíc kolem plotu

 

Běžel zajíc kolem plotu, roztrhl si novou botu. 

 

Liška mu jí zašívala, veverka se posmívala.

 

Netřeba se posmívati, však já umím zašívati! 

 


VÝTVARNÁ DÍLNIČKA:


Kostičky - Jaro je tu

https://youtu.be/HnZLwfmIvH4

 

 

DOMÁCÍ ÚKOL:

Jak Křemílek a Vochomůrka zasadili semínko

https://youtu.be/z6VGOa1YR0U

 

Naši žáčci rostou a zdokonalují se v mnoha svých schopnostech a dovednostech.

 

Stejně tak ale stále roste i naše škola, kterou se snažíme všemi silami zdokonalovat a posouvat kupředu.

 

Na jejím počátku byl projekt Ámosek, setkávání maminek s dětmi zaměřené na podporu rozvoje řeči a českého jazyka u přirozeně bilingvních dětí . Teď už druhým rokem poskytujeme výuku podle Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání, definovaného školským zákonem ČR a doprovázíme naše žáky na cestě, která ve většině případů ústí vykonáním zkoušky z příslušných předepsaných vzdělávacích oborů v jejich české kmenové škole a tedy získáním českého vysvědčení.

 

Neméně důležitá, ba naopak fondamentální, je pro nás i předškolní výchova. Vždyť naši letošní prvňáčci jsou právě ty děti, které se svými maminkami stály u zrodu Ámoska! Tím, že si naše budoucí školáčky sami vychováváme, daří se nám zajišťovat znatelně dobrou a vyrovnanou znalost češtiny při jejich nástupu do první třídy.

 

Všichni vyučující se dále samostatně vzdělávají, aby mohli co nejvíce a nejlépe předávat své znalosti a lásku k českému jazyku svým žákům, ale také pomáhat smíšeným česko-italským rodinám při jejich ne vždy lehké a lineární cestě k bilingvismu jejich dětí.

 

Samozřejmostí je také rozsáhlá mimoškolní nadstavbová činnost, kterou škola ve spolupráci s krajanským spolkem rodinám nabízí.

 

Víme, že rodiče naši práci oceňují. Oproti loňskému školnímu roku byl nárůst počtu žáků ČŠM třistaprocentní! Docházejí k nám děti nejen z Milána, ale i z Torina, Piacenze, Pavie, Novary, Lecca a dalších míst. To je obrovská sadisfakce, ale též velice zavazující!

 

A rodiče dalších dětí nás již kontaktovali a čekají, aby mohly jejich děti do naší školy nastoupit. K tomu je zapotřebí rozšířit řady učitelů, od září budeme otvírat další třídy.

 

Je mi proto potěšením, že již od tohoto měsíce uvítáme mezi námi posilu, v podobě nové paní učitelky pro předškolní věk – Pavly Temešinkové.

 

Pavla napsala rodičům dopis, ve kterém se jim představuje. Přikládám vám jej.

 

Před vlastním rozhodnutím jsem se s Pavlou několikrát sešla a společně jsme diskutovaly o našich představách o této nelehké práci, která spíš než prací je posláním, srdeční záležitostí. Pevně věřím, že Pavla mezi nás skvěle zapadne.

 

Protože jedním z hlavních rysů naší trochu specifické školy, a naši rodiče vám to jisto jistě potvrdí, že jsme nejen škola, ale hlavně jedna  „velká česká rodina“. Se společným cílem a láskou: a tím jsou naše děti, pokračovatelé a noví nositelé českých tradic a kořenů.

 

 

 

V Miláně 3.3.2016

 

Soňa Alfieri, ředitelka České školy Milán

 

 

20. února 2016 

Návštěva pana honorárního konzula ve školičce.

 

Dnes naši školu navštívil pan honorární konzul Dr. Giorgio Aletti se svojí manželkou Valerií. Pan konzul od samého počátku naší činnosti se zájmem sleduje naši práci a i dnes, stejně jako již dříve při mnoha příležitostech, nám vyjádřil svou stálou a vysokou podporu. Po prohlídce prostor školy a návštěvě výuky prvňáčků, spolu s manželkou navštívili třídu, kde právě probíhala lekce menších dětí s maminkami. Oba se aktivně zajímali o právě probíraný program, ale také o pocity a zkušenosti rodičů nejen se školou, ale s bilingvismem všeobecně. Pan honorární konzul s potěšením kvitoval exponenciální růst, kterého naše škola dosáhla od minulého školního roku. Vyjádřil svůj názor, že právě rodiny s dětmi jsou pevným pilířem krajanské komunity a ujasnili jsme si spolupráci při některých budoucích projektech.
Děkujeme honorárnímu konzulátu ČR v Miláně za ocenění našich zásluh a především za to, že upřímně sdílí a dlouhodobě podporuje náš společný cíl: upevňování zájmu o český jazyk a podpora přirozené bilingvnosti u dětí ze smíšených i českých rodin a tím i budouvání stále pevnější komunity krajanů.

 

Lidské tělo, zdraví, hygiena ...

 

Když nastane čas svačiny, vyzvete děti, aby si připravily stůl a přinesly si batůžky se svačinkou od maminky a ony se ohradí: "ještě jsme si neumyly ruce!" ... tak máte jistotu, že lekce fungovala na jedničku! ;)

 

Na programu dnešní lekce bylo lidské tělo, jeho základní části, dále 5 smyslů a také zdraví, prevence nemocí, hygiena - mytí rukou a čištění zoubků.

 

V obou skupinách jsme začínali pohádkou O dračích zoubcích. Děti samy pomáhaly s "animací" čtené pohádky za pomoci připravených obrázků. Zatímco se odvíjel příběh, počítali jsme hlavy, popisovali fyzické vlastnosti draků, přemýšleli spolu s Dvouhlavičkou, co poradit Tříhlaváčkovi na bolest zubů a ukazovali si, jakpak si ti draci asi čistí zuby.

(text pohádky viz příloha)

 

Poté děti pomáhaly složit "rozbitý" obrázek - k tomu ovšem bylo zapotřebí uhodnout z jakých částí se skládá tělo (holčičky/chlapečka), že hlava je nahoře a nikoliv dole, bříško uprostřed a kolik máme rukou a nohou. Ale děti to zvládly na výbornou. Stejně tak i práce s obličejem, na který měly správně umístit příslušné partie. Kdo byl trochu nejistý, podíval se do zrcadla.

 

Jak to vypadá v ústní dutině nám ukázal Karlík (obrázek s otvírací pusou).

Přišel k dětem, stěžoval si, že jej bolí v krku a tak mu děti poradily, jaké písmenko má říci, aby se mu tam pan doktor mohl pořádně podívat.

 

 Zato pohled na obrázek kluka, který se bál vody a nemyl si ruce, vydrží jen ti nejotrlejší! Tolik virů a bakterií!!! Naučili jsme se proto honem správnou techniku mytí rukou. To je totiž ten nejlepší způsob, jak předcházet nemocem.

 

Pečovat se musí ale i o zoubky - i tam jsou příšerky bakterie, které by nám do nich chtěly vykousat díru. Všechny děti se dušovaly, že si zuby čistí jako dráček Tříhlaváček každý den - ráno, večer a pokaždé, když sní nějaké sladkosti.A my jim věříme, i bez ověřování u maminek, protože naše děti jsou opravdu velmi šikovné! ;)

 

I malé děti už také ví, že k tomu, aby zoubky byly zdravé a krásně bílé, je třeba kartáček a pasta. Zkusily si vybarvit jeden usměvavý zoubek a místo štětce dostaly do rukou právě zubní kartáček. Tahy odshora dolů a se snahou dodržet vymezený prostor si vybarvovaly na bílo zoubek jako perličku.

 

S většími jsme se pro změnu zmínili o důležitosti správné stravy, dostatku vitamínů a ukázaly jsme si, které potraviny zoubkům dělají dobře a které jim vadí.

 

Nakonec jsme si protáli těla při soutěžení v trefování do makety otevřených úst a některých hrách na přání.

 

Na přání byly nakonec i písničky. Pustili jsme si totiž v závěru hodiny písničku o šmudlovi Rudlovi a děti projevily přání si zopakovat některé naše další oblíbené hity.

 

(Soňa Alfieri)

 

Opakování - matka moudrosti

 

 

Dnešní hodiny se nám opět povedly. V první třídě jsme se věnovali hodně domácím úkolům a pak se spolu vrátili v čase nad výkresy, které děti kreslily na začátku školního roku. Četli jsme si pohádku ze slabikáře a pak jsme si o ní vyprávěli. Na závěr jsme se ještě věnovali grafomotorickým cvičením. Škoda, že školička trvá jen dvě hodiny. To, co jsme dnes nestihli, doženeme příště.

 

V druhé třídě jsme dnes pracovali od začátku do konce, musím všechny druháky moc pochválit. Kontrola posledních domácích úkolů, cvičení na hláskové skupiny dě, tě, ně, hláskové skupiny di, ti, ni/dy, ty, ny, a navrch jsme si ještě něco řekli o vyjmenovaných slovech. Kam bychom se až dostali, kdyby nás nezastavilo "zvonění"? Příští hodinu uvidíme, kolik si toho z dnešní hodiny budeme pamatovat. Ale jak se říká: pakování matka moudrosti.

 

Těším se na vás na všechny v příští školičce!

 

(Jan Burkhardt)

 

 

DIDAKTICKÉ MATERIÁLY PŘEDŠKOLÁCI

 


MEZINÁRODNÍ DEN MATEŘSKÉHO JAZYKA

International Mother Language Day, Language Martyrs' Day, Immortal Ekushey February

Zástupci Honorárního konzulátu ČR a České školy Milán se dnes zúčastnili oslav Mezinárodního dne mateřského jazyka, pořádaného generálním konzulátem Bangladéšské lidové republiky.
 Proč zrovna tento den? Musíme se vrátit do roku 1952 do tehdejšího Pákistánu. Devět mladých studentů, obhájců jazyka Bangla (který je dnes oficiálním státním jazykem Bangladéše) tu obětovalo svůj život, aby byl uznán tento jazyk za úřední. Tento den je tedy i dnem vzpomínky na jejich oběť a jedním z důvodů proč jej UNESCO vyhlásilo v roce 1999 Mezinárodním dnem mateřského jazyka.
 Oslavám bylo přítomno - kromě nejvyšších zástupců Generálního konzulátu Bangladéšské lidové republiky, kteří předali istitucionální pozdravy nejvyšších představitelů své země, také mnoho zástupců různých konzulárních zastoupení, mezinárodních škol, Francesco Cappelli - zástupce magistrátu města Milán a radní odboru školství a vzdělávání, a rovněž další osobnosti veřejného a kulturního života.


6. února  2016

 

začínáme 2. pololetí !

 

 

 

SKOLA HROU …

 

 

V první i druhé třídě jsme dnes věnovali větší část hodiny jazykovým hrám a hádankám. Hledali jsme písmenka ve slabikáři, skládali popletená slova, hádali písmenka psaná na záda a dost se při tom i nasmáli. V druhé třídě jsme pak ještě hledali synonyma, počítali slabiky a vysvětlovali si rozdíl mezi hláskou a písmenem. Větší prostor jsme dnes věnovali domácím úkolům, kontrole těch starých a zadávání nových. Prvňáčci dostali namnožené písanky, do kterých budou vypracovávat domácí cvičení. U druháků jsme si vysvětlili pečlivě zadání nových úkolů, takže jejich vypracování doma bude hračka.
A aby nám nebylo líto, že nemůžeme být všichni pohromadě na lyžích, zahráli jsme si nakonec hru "Až pojedu na hory, vezmu si s sebou batoh".
Měli jsme štěstí, že dnes nikdo nezůstal doma nemocný, a budeme doufat, že se nás i příští hodinu sejde ve školičce co nejvíc.

 

(Jan Burkhardt)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TVARY!

 

 

 

 

Hlavním tématem hodiny mladších dětí i starších předškoláků bylo procvičování zrakového vnímání, protože tato funkce je důležitá při budoucím nácviku korektního čtení a psaní a poruchy vývoje jsou jednou z nejčastějších příčin obtíží při výuce čtení.

 

Zrakové vnímání  se vyvíjí hned od narození dítěte  - nejdříve jsou vnímány světlo a tma, později obrysy předmětů. Dále se vnímání zpřesňuje směrem k větší diferenciaci tvarů. Malé děti by měli zvládnout rozlišovat předměty podle tvaru, u starších se očekává, že je budou umět nejen rosllišit, ale i pojmenovat.

 

V rámci nácviku zrakové analýzy a syntézy jsme s malými dětmi skládali “rozbité obrázky” (3kusé puzzle).

 

Poté jsme se u obou skupin  věnovali procvičování poznávání a rozlišování základních geometrických tvarů (kruh, ovál, čtverec, obdélník, trojůhelník a dále také srdce a hvězda). Tyto jsme si náležitě osahali v různých formách (při nacvičování je důležité zapojit co nejvíce smyslů a funkcí), ale hledali jsme geometrické tvary i okolo nás (střecha má tvar trojúhelníku,  slunce má tvar kruhu, autodráha je ovál …). Také jsme zkusili za pomocí fantazie z různých tvarů postavit vlastní obrázek, což všechny děti velice bavilo.

 

Vyzkoušeli jsme si p oznávání největších/nejmenších tvarů –starší děti si ze 3 stejných tvarů různé velikosti poskládaly různorodé stromy – nakonec obrázek dokreslovaly podle vlastní fantazie.

 

Tak, jako mladší děti rozmístily dočasně  tvary po čtvrtce, kterou pak vybarvovaly za pomocí štětce oblíbenou barvou, aby po odlepení tvary kontrastně vynikly, tak i starší předškoláci dočasně nalepily na čtvrtku srdíčko pro maminku a obráceným koncem tužky (gumou) pak okolo obtiskovaly červenou barvu.

Starší předškoláci se rovněž seznamovali s prvním písmenkem a to počátečním písmenem svého křestního jména. Vyhledávali jej v hromadě dalších písmenek a také si jedno papírové krásně nazdobili a vybarvili.

 

Nakonec už nám nezbylo moc času (vrátíme se k ní ještě na příští lekci) na důkladné prozkoumání jedné velice šikovné pomůcky, kterou vřele doporučuji – jedná se o geoboard.

 

Geoboard velice zábavným způsobem rozvíjí u dětí geometrickou i matematickou představivost. Vydrží u něj hodiny, aniž by tušily, že si přirozeně osvojují a procvičují nejen jemnou motoriku, ale i zrakové vnímání, počítání či prostorovou představivost a orientaci.

 

Lze jej koupit, ale velice snadným způsobem si ho můžete vyrobit i doma – potřebujete k tomu jen dřevěnou překližku  (čtvercové prkénko), 25 hřebíčků či šikovných napínáčků (existují geoboardy i kruhové či malé – 3x3 kolíčky, ale základní verze je 5x5 kolíčků) a obyčejné barevné gumičky. Pak už nechte děti, ať napodobují, či za pomoci vlastní fantazie tvoří obyčejné základní geometrické tvary či složitější mnohoúhelníky, následně pak různé obrázky (auta, domečky, vločky, stromky, květiny, písmena či číslice) či složitější různobarevné geometrické sekvence  – geometrie je přece všude kolem nás.

 

Šikovné jsou také různé aplikace pro smartphony, kde děti  vybarvují (případně tvoří vlastní) obrázek za pomoci geometrických tvarů.

 

V příloze najdete kromě tipu na virtuální geoboard také pár ukázek.

 

(Soňa Alfieri)

 

DIDAKTICKÉ MATERIÁLY PŘEDŠKOLÁCI:

 

 

Domáci úkol

Geoboard

Výtvarná dílnička