Jaká je vaše oblíbená filmová rodina? Co třeba strašidelná Addamsova rodina? Ta je skutečně podivná. Mají rádi temnotu a věci, kterých by se jiní báli. A jejich humor je… řekněme jiný. Možná byste se u nich doma necítili úplně pohodlně, ale třeba právě proto je tato rodina tak zajímavá. Když se na ně podíváme blíž, zjistíme, že si navzájem opravdu rozumí. Gomez a Morticia se mají rádi, podporují se a naslouchají si. Děti mohou být samy sebou, i když jsou jiné než ostatní. Nikdo nikoho nepředělává, nikdo se nesnaží zapadnout za každou cenu. Každý je přijatý takový, jaký je.

A není to vlastně to nejdůležitější? Rodina nemusí být dokonalá ani „normální“ podle představ ostatních. Někdy je hlučná, jindy tichá. Někdy velká, jindy malá. Někdy žije na jednom místě, jindy je rozdělená mezi různé země. Ale pokud drží pohromadě, pomáhá si a dokáže se přijmout taková, jaká je, pak funguje. Vy, krajánci, to také znáte. Vaše rodiny často žijí mezi dvěma a více jazyky, dvěma zeměmi a někdy i dvěma světadíly. Určitě je to občas pěkný blázinec.

V tomto čísle Krajánka se podíváme na rodiny z různých úhlů. Možná zjistíte, že i ta vaše má něco „addamsovského“ – něco zvláštního, originálního a krásného zároveň. Co myslíte – je vaše rodina spíš obyčejná, nebo neobyčejná?

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Dubnové číslo našeho časopisu patří pohybu, radosti ze hry a velkým snům. A co jiného tyto tři věci spojuje víc než olympijské hry?

Nedávno jsme mohli sledovat zimní olympiádu v italských městech Milán a Cortina d’Ampezzo, kde se setkali sportovci z celého světa, aby poměřili své síly, překonávali sami sebe a zažívali chvíle, na které se nezapomíná. Českou republiku reprezentovala řada sportovců v různých disciplínách – od lyžování přes biatlon až po hokej. A i když medaile jsou vždycky vidět nejvíc, skutečným vítězstvím je už jen to, že se někdo na olympiádu probojuje.

Hned po klasické zimní olympiádě následovala také paralympiáda, která nám znovu připomněla, že sport není jen o výsledcích, ale hlavně o odhodlání, vytrvalosti a chuti nevzdat se. Výkony paralympioniků bývají často až neuvěřitelné – a inspirují nás pravděpodobně ještě o něco víc.

Možná jste některé závody sledovali. Fandili jste českým sportovcům? Nebo jste drželi palce i někomu jinému? Zúčastnila se olympiády i země, ve které žijete? A jak se jí dařilo?

Olympijské hry, jak je známe dnes, probíhají už 130 let. Právě v dubnu 1896 se v řeckých Aténách konaly první moderní olympijské hry, které navázaly na starověkou tradici a daly vzniknout celosvětové sportovní události, jakou v upravené podobě sledujeme nadšeně dodnes.

 ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Březen v Krajánkovi už dávno není jen prvním jarním měsícem. Je měsícem knih, příběhů a společného čtení. A také měsícem, kdy se tradičně s potěšením připojujeme k projektu Noc s Andersenem, který každoročně připomíná, že kniha má sílu spojovat – generace, země i jazyky.

Letos jsme stáli před nelehkým rozhodnutím. V nabídce témat se objevila jména, která patří ke zlatému fondu české tvorby pro děti. Nakonec jsme pro letošní Noc s Andersenem vybrali osobnost, jejíž fantazie nezná hranic – spisovatele, scenáristu a mistra hravého absurdna Miloše Macourka. Jeho příběhy jsou plné nápadů, humoru a nečekaných zvratů. Svět, kde může telefonovat zajíc, kde se realita potkává s pohádkou a kde je možné téměř všechno, otevírá dětem dveře k představivosti bez zábran. A právě taková literatura má při společném nočním čtení své pevné místo.

V těsné „konkurenci“ letos stál také další velikán české tvorby – Zdeněk Svěrák. Rozhodli jsme se však, že jeho tvorbu neomezíme jen na jedno číslo. Po celý rok se mu budeme věnovat v rubrice Zpívání s porozuměním, kde s námi už od ledna můžete objevovat jeho texty, hravost i jemný humor ukrytý v písních, které už dávno zlidověly.

Věříme, že letošní „andersenovské“ číslo vás vtáhne do světa fantazie, kde je možné dívat se na obyčejné věci neobyčejnýma očima. Ať už budete Noc s Andersenem prožívat kdekoliv, přejeme vám, aby vám knihy připomněly, že představivost je jedním z největších pokladů, které máme. Nezapomeňte si také vyrobit kouzelné sluchátko, do kterého můžete „volat“ svá divoká přání a věřit, že se vám jednoho dne splní.

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Most. Možná si představíš stavbu z kamene, železa nebo dřeva, po které přejdeš přes řeku, údolí nebo silnici. Most ti pomůže dostat se z jednoho místa tam, kam by to jinak bylo složité, dlouhé nebo nebezpečné. Ale mosty nejsou jen ty, které vidíme očima.

Jsou i mosty neviditelné. Mosty mezi lidmi. Mezi místy, odkud pocházíme, a těmi, kde právě žijeme. Mezi minulostí a tím, co nás teprve čeká. Když si s někým povídáš jiným jazykem, když vysvětluješ kamarádovi tradici ze své rodiny, když spojuješ dva světy, které se na první pohled zdají vzdálené – tehdy se z tebe stává most.

Vy, krajánci, to znáte možná lépe než kdokoli jiný. V každém z vás se potkávají různé kultury, zvyky a jazyky. Jednou nohou stojíte tady, druhou jinde. A právě díky tomu dokážete spojovat. Ukazovat, že rozdíly nejsou překážkou, ale cestou. Že mosty se nestaví proto, aby oddělovaly, ale aby přibližovaly.

Mosty nám pomáhají překonávat nejen řeky a údolí, ale i strach, nedorozumění nebo samotu. Někdy stačí malý mostík – úsměv, podaná ruka, odvaha říct „ahoj“. Jindy je potřeba pevná stavba z trpělivosti, naslouchání a času.

I tento časopis je takovým mostem. Spojuje vás navzájem, spojuje vás s češtinou, s příběhy, nápady a lidmi na různých koncích světa. A tak vás zveme: pojďte se s námi po mostech vydat. Přes skutečné řeky i ty pomyslné. Protože na druhém břehu často čeká něco, co stojí za to poznat.

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ

Naděje není jen přání. Někdy je to tichá otázka: Co pro to můžu udělat já?

Možná si přeješ, aby se ti něco podařilo. Abys byl v něčem lepší. Abys zvládl něco, co ti teď připadá těžké. Anebo aby se změnilo něco, co sám úplně ovlivnit nemůžeš. Splnění některých nadějí máme ve svých rukou. Když se chceš naučit cizí jazyk, hrát na nástroj nebo zlepšit ve sportu, můžeš začít hned. Stačí malý krok – otevřít knížku, vzít do ruky nástroj, zkusit to znovu. Ne vždy se to podaří napoprvé, ale každý pokus je krůček blíž. Jsou ale i naděje, které sami splnit neumíme. Nemůžeme rozhodnout o počasí, o zdraví někoho blízkého nebo o tom, kdy se svět uklidní. Přesto ani tady nejsme úplně bezmocní. Můžeme doufat – a zároveň dělat to, co v našich silách je. Být laskaví, pomáhat, mluvit pravdu, nevzdávat se. I malé dobré činy mají někdy větší sílu, než si myslíme.

Naděje často začíná maličkostí. Jedním rozhodnutím. Jedním pokusem. Jedním „zkusím to ještě jednou“. A někdy se pak stane něco zvláštního – okolnosti se pohnou, objeví se pomoc, otevřou se nové cesty. Jako by svět odpověděl: Vidím, že se snažíš.

Možná se ti nesplní všechno přesně tak, jak sis představoval/a. Ale když uděláš aspoň malý krok správným směrem, naděje nezůstane jen snem. Stane se cestou. A po té se dá jít dál.

Až budeš tento časopis číst, zkus se zamyslet: Co mi dává naději právě teď? Komu ji mohu předat dál? Naděje se sdílením nezmenšují – ale rostou.

ČTĚTE VE ČTENÁŘSKÉ SEKCI WWW.KRAJANEKVESVETE.CZ